| Ahoj, mám problém, že nedokážu říct ne. Už jsem se hodněkrát spálil, tak jsem to pak začal řešit ještě hůř. Řeknu, že jo, ale stejně to v případě, že mi to nevyhovuje, poruším. Polokámoš u mě chtěl přespat (jak jinak, než zadarmo), tak jsem mu řekl, že ano, a ten večer jsem mu nevzal telefony, nereagoval, nechal ho ve městě samotného celou noc, jenom proto, že jsem nedokázal říct ne. Nebo slíbím někomu pomoc, většinou se na to vykašlu. Slíbím někomu, že mu půjčím, pošlu fotku, jakmile cítím jen trochu, že mě ten člověk zneužívá mojí dobroty, tak slíbím, a vykašlu se na to, dělám mrtvého brouka. Výsledek je ten, že nemám žádné opravdové přátele, ani kamarády, maximálně nějakých pár "lepších známých", a mám všude v okolí pověst slibotechny, falešného, nespolehlivého člověka a sobce. A zbabělce taky. Přitom úplně nejsem takový, že bych rád škodil. Prostě jsem se naučil bránit zlému světu. Nevíte, jak bych měl proti tomu začít bojovat? Příští měsíc se stěhuji do Prahy, kde mi rodina dohodila práci i bydlení, začínám s čistým štítem, neznám tam nikoho, ale mám obavy, že mě to všechno dožene znovu, a brzy budu mít zase všude pověst stejnou. |
| neupřímný |
 29 |
|
|
Pater Noster
23 
36