Před dvěma lety jsem navázala poutavý vztah s jedním pánem, který kombinoval prvky přátelství s náznaky vzplanutí jiskry mezi námi. Jeho submisivní povaha byla pro mě zcela novým zjištěním. Postupně jsem však začala cítit nelibost vůči jeho depresivnímu a masochistickému chování, zejména když jsem si uvědomila jeho patologickou závislost na dceři.
S časem jsem zjistila, že náš vztah nemá jasný směr, ani co se týče přátelství, natož mileneckých citů. Zdá se, že se upnul na svou dceru natolik, že to přerůstá do patologických rozměrů. Jeho plány na budoucnost s ní, jako je cestování světem, mi připadaly jako snaha nahradit si absenci partnerky. To mi navodilo dojem, že mu mohou vadit lásky jeho dcery, a doufá, že bude nadále její jedinou láskou.
Několikrát jsem ho pozvala na večeři, ale buď změnil plány s odůvodněním, že musí hlídat dceru, anebo se vůbec neozval, přestože jsem vše připravila. Postupně jsem si uvědomila, že mé plány se neustále přizpůsobují jeho potřebám a že on sám si mě nevšímal, pokud to nepovažoval za nutné. Dokonce ani nevadilo, že jsem celý víkend věnovala přípravě na jeho příchod.
Přestože bych byla ráda, aby přišel na večeři i s dcerou, zdá se, že čeká, až se ozvu já. Nakonec mě oslovil s dotazem, zda mám někoho, protože jsem se mu dlouho neozvala. Když jsem mu sdělila, že jsem potkala někoho nového, začal se vyptávat, kdo to je, a projevoval žárlivost. Dokonce mi sdělil, že už koupil prstýnek a chtěl mě požádat o ruku.
Tento zvrat mě rozesmál. Původně jsem ho považovala pouze za kamaráda, ale teď mi má podle něj dát prsten? Nejsem si jistá, jak elegantně tento vztah ukončit, neboť necítím žádnou lítost, a není mi jasné, co se se mnou stalo. |
svatbaalena |
27 |
|
|