Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
1) Otázka po smyslu života je v první řadě problém sémantiky, kdy je potřeba pojem "smysl života" řádně definovat, abychom věděli, na co přesně se to vůbec ptáme. Jde o příčinný impuls našeho bytí? Cíl našeho směřování? Ptáme se po účelu mě jako konkrétního jednotlivce, nebo hledáme něco univerzálního všem lidem společného? Anebo chceme obsáhlou odpověď zastřešující všechny tyto otázky dohromady, ačkoliv na každou z nich se odpověď může lišit?
2) Opět je třeba definovat, co je myšleno fyzickým světem. Řekněme však, že existuje "něco," pak svět námi vnímaný (přímo, či skrz přístroje) je jen částí toho "něčeho". Vnímáme kousek a to ještě zkreslený. Z elektromagnetického záření např. radiové vlnové délky bez přístroje vůbec nevnímám a na jeho viditelné spektrum mám jako senzor jenom oči, ale klidně bych mohl mít vyvinuté chuťové buňky, které by ho byly schopny detekovat. Obojí je ale omezené a zkreslené, protože světlo není takové, jaké ho vidím, ani takové, jak by mohlo chutnat. Fyzický svět se mi jeví tedy vždy až zprostředkovaně a chybně bez ohledu na to, zda ho chápeme jako realitu, či iluzi.
3) Na to také neexistují jednoznačné slovníkové definice. Bavíme se tu spolu neformálním, vágním a subjektivním jazykem, kdy tyhle věci každý vnímáme trochu jinak. Jsou kultury, které pro tato česká slova žádné ekvivalenty ani nemají, protože svět takto zkrátka nevnímají.
|
|
|
|
I když je mi jasné, co už napsala Veela, tak stejně zkusím ty první tři otázky:
ad 1. - Ekonomická situace je záležitost naprosto relativní. O jednu generaci před námi byl bohatý člověk, když měl na podlaze prkna a ne jenom udusanou hlínu, dnes je chudý, když má "jenom" Fabii... Celý pocit bohatství a chudoby pochází jenom z toho srovnávání se sousedy. Srovnáváme se ovšemže i s těmi v sousedních zemích, takže bohatsví nebo chudoba se nedá řešit izolovaně, jenom v celém světě. Ale ve skutečnosti vlastně není co řešit, protože žádná absolutní chudoba neexistuje - a to srovnávání tu vždycky bylo a nejspíš ještě dál bude.
ad 2. Hranice mezi státy jsou jenom čáry na mapě. Jestliže nějaký člověk - nebo skupina lidí - nebo hodně velká skupina lidí - napadne jiné mírumilovné lidi, je potřeba, aby všichni ostatní mírumilovní lidé těm napadeným pomohli a agresory zahnali, popř. jim dali za vyučenou natolik, aby je ta agresivita přešla. Je krátkozraké si říkat, že nás se to přece netýká, protože napadený je někdo jiný... až budeme napadení my sami, taky budeme vděční za pomoc druhých.
ad 3. Green Deal je skvělá myšlenka a mělo se s ním začít už dávno. (Konkrétně snad v roce 1968, kdy myšlenku udržitelného života formuloval Římský klub.) Jenže
Za pravé - co přesně je potřeba udělat, to poznáváme za pochodu - není možné znát všechny souvislosti předem. Proto musí být Green Deal strategie pružná a flexibilní. A proto je nutné, aby poznatky ekologické vědy respektovali všichni, i všechny změny, které je potřeba za pochodu dělat - místo toho, aby jedni něco napevno formulovali a druzí se jim to snažili omlátit o hlavu...
Za druhé - všichni musí respektovat cíle (nikoli rigidní pravidla) Green Dealu. Když jedni hledají cesty, jak žít lépe a udržitelně, pokusí se formulovat nějaká pravidla, a druzí se v nich snaží hledat cestičky, jak je využít pro vlastní zisk, tak z toho udělají paskvil - a ten potom kritizují, jakoby špatný byl ten skutečný Green Deal, a ne jenom ten paskvil, který z něj sami udělali...
Za třetí - ten náš Green Deal byl formulovaný jako něco, čím bychom mohli jít přkladem světu - jako styl života, který by nás (lidstvo) nevedl do záhuby, nebo aspoň ne tak rychle... Jenže pokud ti druzí nejen, že nebudou následovat ten příklad, ale naopak se pokusí zneužít naší dobrovolné zdrženlivosti, aby tím získávali výhodu v soutěžení o ekonomickou převahu, je i ta trocha naší původní snahy obrácená ke špatnému. Potom nezbývá, než snížit vlastní ideály natolik, abychom v té nesmyslné soutěži o zisky nebyli úplně zadupaní...
|
|
|
|
Trapné.
|
|
|
|
I když je mi jasné, že tohle není klasická diskuze, že to má být flame a výsměch voličům určitých subjektů, které ti nejsou sympatické, zaujala mě otázka 2 určená mému souboru voličů.
Kromě toho, že jsem přesvědčená, že ano, že fyzický svět je jen iluze a odrazem nehmotného světa, který má úplně jinou podstatu, mě totiž ohromě baví prvky toho světa (v podstatě hlavně nehmotné příčiny všeho, co se ve fyzickém světě děje, humanifikovat a dávat jim ve své fantazii příběhy. A hrozně by mě zajímalo, jestli někdy budeme existovat v takové formě, která nám do toho světa umožní vhled a my se budeme smát tomu, jak co v tom fyzickém světě vnímáme a bereme, protože to tím dostane úplně jiný rozměr. Je to pro mě asi největší zdroj zábavy.
|
|
|
|
73 
36 