Zdravím,
Zase nemám komu to říct, tak si to alespoň píšu sem. Před půl rokem mi diagnostikovali anorexii, byl jsem i hospitalizovanej. Člověk by asi normálně očekával že když dostane diagnózu a pak ještě jde na hospitalizaci, tak se věci zlepší, ale asi ne. Mám dlouhodobě hodně problémů a povinností doma a dost rychle jsem si uvědomil že nedokážu zvládat tohle dohromady s tím co se děje v mojí hlavě… takže jsem do toho spadl znova. Je to zvláštní pocit, je to něco co mi pomáhá tolik nevnímat a dostat se přes ostatní věci, ale zároveň i vím že mě to vlastně pomalu zabíjí. Každopádně rozhodl jsem to už prostě vzdát, nemá úplně smysl s něčím bojovat. Nemám cíle a budoucnost, přátele, milující rodiče, nic a nikoho pro koho tu můžu být, tak alespoň umřu pro tu jedinou věc která tu se mnou byla když nic jinýho nemělo smysl. Jsem teďka na mojí nejnižší váze, což je 44kg a to by mělo vycházet na bmi 13,1. Četl jsem že se umírá až tak s bmi 12, takže mám ještě dost času. Dík za přečtení, mějte se hezky. |
| 34560 |
 18 |
|
|
Aaaaaaaaaaaanezkaaa