Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Znovu si přečti email, který jsem ti psal:
09.02.2025 14:31
Jsou i další a rychlejší řešení. Situace kdy se může otevřít, aniž by se bála toho, že se to zapíše do karty. Doporučuju to co jsem psal ve třetí a čtvrté větě.
|
|
|
|
Možná ti tvoje holka ani vše neřekla co se u nich doma dělo, třeba se stydí. Ale to jsou jen dohady, nápady, co by to mohlo být, nevíme.
|
|
|
|
Působíš na mě jako samec, kterému bych vysadil sanici a pokecal si s Tvou partnerkou. Mohl bys koulet očima.
Provokatére.
|
|
|
|
A my její příběh tady neznáme v celé souvislosti, jak to u nich bylo doma, tak se musíme jen domýšlet jak to může být a můžeme nabízet jen některou z možností co by mohla být příčinou. A jinak nejsme jasnovidci. Neznáme tebe, ji, jaký byl váš život, neznáme z jakého rodinného prostředí jste, co jste vše zažili a co v životě vás ovlivnilo ani zdravotní stav.
A to se nevylučuje, že může mít úzkosti z rodiny, z dětství . Hodně lidí má traumata z dětství. Znám pár rodin, rodičů co na výchovu dětí kašlali, nevedli je, nepomohli jim, neporadili jim, ale když něco provedly děti nebo neudělaly podle jejich představ tak jim dali rodiče co proto.
A také většina lidí nemá rádo neustále poučování co mají dělat a co ne. A schválně to na truc neudělají, mají na to alergii. Většina lidí to má z dětství, užili si toho poučování v dětství až až a v dospělosti už to nesnesou. Většina nestojí o nevyžadané rady.
|
|
|
|
Jitrnice
Tak jako jiní, to jsou jen teorie o tom, co vůbec neznáte, ale na základě takové vlastní mylné teorie pak radíte. Dětství měla partnerka úplně jiné. Chudí rodiče, co věnují výchově minimální čas a zájem. Aneb jdi do školy, pak buď venku a přijď večer. My nemáme čas.
Ale děkuji za příspěvek. Alespoň mám jistotu, že se nemýlím v tom, že někdo vnucuje svoje rady, které si vycucal ze svých výmyslů. S Hodislavou bych mohl diskutovat, kde je pravda mezi mírou úzkosti mé partnerky a mírou mých požadavků. Ale vaše teorii je úplně smyšlená.
|
|
|
|
Ta její úzkost není jen tak. Tu má získanou z dětství, z rodiny. Určitě ji buzerovali rodiče, neustále něco vytýkali co udělala podle nich špatně a ona z toho měla a má nervy, že jí bude vynadáno. Má strach co zase bude, co udělá " špatně" a jak ji zase bude někdo něco vytýkat. Rodiče asi na ni vyhledávali jen "chyby" a dávali ji to " sežrat", proto se bojí co bude následovat. A ty ji svými výtkami připomínáš rodiče a už se klepe co zase bude. Opakuje se stejný vzorec z dětství. Dopřej jí klidu a kdyby něco potřebovala ať sama řekne.
|
|
|
|
>Hodislava
Neumím posoudit jestli je dotyčná nemocná, jen ve stresu, nebo oboje. Vím co mi chceš povědět a není to o tom, že bych tento pohled přehlédl. Jen vím, že základem každého vztahu je komunikace - verbální i neverbální. Když jde komunikace do háje, tak jdeš do háje i vztah. Když bude jen přihlížet a komunikace se scvrkne jen na řev při pokusu o kontakt, tak to nemůže dopadnout dobře. Prostě ne. Ne pokud je to trvalé nastavení a ne proto, že má třeba zrovna nějakou depresi. Tohle na depresi nevypadá. Ale i deprese se dá vykomunikovat, stačím prostě jen povědět "jsem v háji, potřebuju teď klid, nic neřešit a mlčet, dej mi čas, nevím na jak dlouho, řeknu ti". Vím, že je to hodně těžké, ale dá se to z posledních sil povědět když je situace opravdu havarijní.
Tady to fakt tak ale nepůsobí. Neříkám, že je to nejlepší cesta, ale šťouchnout do toho a rozbít ten kruh mi přijde lepší než nechat to dál hnít až už bude třeba pozdě. Tonoucí se stébla chytá.
Ani já si to s tebou nechci rozházet :)
|
|
|
|
Moje máma. Člověk by řekl, že ve svém věku už má mít rozum. Diagnostikovali jí cukrovku. Znamenalo to brutální změnu života. Jídelníčku. Byla z toho vzteklá a frustrovaná a odmítala to. Jedla co chtěla. Bylo jí pak zle a byla pak vzteklá o to víc. Ale není děcko, člověk jí nemůže držet za ruku a hlídat 24/7. To prostě nelze. Musela si na to přijít sama. Těžko a bolavě. I přes tyhle záchvaty. Že jí bude lépe, když bude držet dietu a nebude blbnout. A musím říct, pořád to sto pro nepřijala.
Je to těžké, dívat se, jak váš blízký vědomě trápí a ničí. Ale dokud není vlastní vůle, fakt to nejde. Můžete jen stát opodál, uvařit tu dietu a snažit se motivovat, jestli by si přeci jen radši nedala tohle. Dnes a denně. Teda pokud stojíte o to tomu blízkému NĚJAK pomoci. Ale nemůžete ho zavřít, aby se nedostal k jinému jídlu, a pak ho nutit jíst to, co jste uvařili vy.
|
|
|
|
"Jistě. Už jsi to zkoušel říct rozčilené ženské? Něco jako uklidni se a používej hlavu?
Myslím, že ne. Jak jsem si všimla, dosud totiž žiješ."
Tohle měl být vtip. Možná hysterický, možná arogantní, ale vtip. Rozčílila jsem se až dál. Tak se omlouvám. S tebou si to rozházet nechci.
|
|
|
|
Začal bych nastavením pravidel komunikace, protože scény nikdy nikam nevedou.
Jako plán dobrý. Nejsem proti. Jenže tady v tomhle případě mám pocit, že i potřeba nastavení pravidel, jak dál jednat a nastolovat další pravidla, byť na základě společné domluvy, je špatně. To nebude fungovat. Ta holka, mám pocit, nevím, prostě mám pocit - že cítí v pasti už jen tím, že někdo zase za ní něco řeší a nastavuje. I když toho sama není schopná. Nekývne na to. Z principu bude vytočená, ikdyby ten plán byl sebezlatej a posvěcenej Nobelovou cenou. Ano, i přesto. Já vím, že to hovoří proti ní a že je to nepochopitelné a že to není řešení. No, není. Z rozumového hlediska to fakt nedává smysl, naopak, její pozice vychází jasně nejen sebedestruktivní, ale i destruktivní celkově.
Je jak kotě lapené v koutě. V kotci. V karanténě. Víš co. Ona už se jen brání. Nech mě bejt, protože jakmile po mne vztáhneš ruku, ikdyž proto, že mne potřebuješ očistit, ošetřit, nakrmit, kousnu tě, seknu tě, nechci tě. Takže buď měj trpělivost, že ti můžu věřit - a nebo budeme bojovat. Jo, i za tu cenu, že si při tom fakt fatálně ublížím a umřu. Protože mně už je to jedno. Já mám co dělat sama se sebou.
Podle mne, opět netuším, co si ona skutečně myslí, podle mne ona odmítá komunikaci proto, že nedůvěřuje. Už mu nevěří. Už za čímkoli vidí a vnímá jen útok.
Víš, a proto si myslím, že běžné postupy, zejména ty rozumové a logické, tady přijdou totálně vniveč. TADY se smyčka nepřetrhne.
Nicméně dokud se něco nezkusí, nelze tvrdit, že to nebude fungovat.
Konečně, názorů tu padlo, ať si autor vybere a pak nás referuje.
Čeho se totiž bojím nejvíc, paradoxně, že ona je opravdu nemocná. Tedy že náš zakladatel postupuje správně. Bylo by to správně, kdyby jednal "jen" s hysterickou ženskou. Hele, já uznám, že jsem blbě, ne že ne. Ale obávám se, že to bude stejně k ničemu, protože ona potřebuje fakt terapii a léky a nejen tak, že bude někam docházet. Ale intenzivní třeba na půl roku ve špitále. A to ještě není jistota, že se z toho vyhrabe. Buď jak buď, nevyhrabe jí z toho on. Bohužel.
|
|
|
|
>Hodislava
Cituji: "Jistě. Už jsi to zkoušel říct rozčilené ženské? Něco jako uklidni se a používej hlavu?
Myslím, že ne. Jak jsem si všimla, dosud totiž žiješ."
Hodislavo, troufám si o sobě tvrdit, že mám (k mé vlastní škodě) dost solidní trpělivost s různými ženskými výkyvy. Umím naslouchat, mluvit o tom a umím i jiné režimy než je pařez - například režim podpora. Pokud se ale systém zasekne v nekonečné smyčce a předchozí možnosti selžou, tak prostě nezbyde než převzít kontrolu a nastavit jak to bude. Tím se to rozsekne a problém se vyřeší. Buď to půjde a nebo ne, ale podstatné je, že se přeruší ta smyčka, která nevede nikdy nikam.
Takže má odpověď zní, že jsem to zkusil, stále žiju a i když ne vgždy to vedlo směrem, který bych si přál (ale ve většině případů ano), tak stále žiju a prakticky vždy to tu situaci vyřešilo.
I když s tebou velice často souhlasím a nejednou jsem tě chválil a dával za příklad, tak tentokrát s tebou souhlasit nemůžu. V tomto příběhu je čas něco změnit a to nikoliv způsobem přistoupení na neschopnost komunikace doprovázenou scénami. Začal bych nastavením pravidel komunikace, protože scény nikdy nikam nevedou.
Asi máš pravdu v tom, že ona má pocit nátlaku. To asi ano, ale nemyslím siže by se cokoliv na jejím fungování změnilo kdyby ho neměla.
|
|
|
|
A ještě něco.
Máš učebnicové chování manipulátora.
Abych teda to naše (ne)přátelství ještě upevnila.
|
|
|
|
Jinými slovy, ty chceš jí pomoct. Ale tvoje holka tě má podvědomě za toho, kdo na ní tlačí a ubližuje jí.
Dělej to dál a třeba se fakt zabije.
Nebo zabije tebe.
Takže uber - nebo nech bejt úplně. Protože tak, jak to děláš, prostě nefunguje a fungovat nebude. Na tom se snad shodneme.
|
|
|
|
Výtečně! Pochopil jsi, jak se asi cítí druhá strana, které nutíš něco, co ona odmítá? Nechcete ani poradit, ani pomoct .... nelze poradit někomu, kdo to nechce. Nelze pomáhat tomu, kdo to nepřijme. A tvoje partnerka nechce. Stejně jako ty nechceš radu od nás. Tedy chceš, ale radu a pomoc, kterou ty budeš považovat za tu správnou. A tu my ti tady nenabízíme. A kterou ty nenabízíš doma. Protože jí jako správnou nepovažuješ. A vidíš, taky tě to tady dvakrát v klidu nenechalo. A pokud bys někdy příště sem ještě napsal, budeš s předstihem nastartovanej na cokoli, co tu třeba já napíšu. Protože už sis mne zaškatulkoval, že jsem primárně proti tobě. A vidíš. A já myslela, že ti pomáhám :-).
|
|
|
|
Hodislava a Kontrakce
Podsouváš tady nějaké pseudodomněnky o tom, že když by okolo ní přestal skákat a do něčeho jí nutit, že by do měsíce nebo půl roků na svoji neschopnost umřela.
Kde jsi koupil tu křišťálovou kouli? Že to tak přesně víš, co se stane?
Vy neznáte ani partnerku ani mě, ale víte, že kecám. Tvrdíte, že si vymýšlím a druhým podsouvám domněnky. Přijde mi absurdní, aby někdo jako vy, kdo vůbec nezná pravdu, tvrdil, že já pravdu nemám a vy ano.
Nechcete člověku ani poradit ani pomoct, jen si sami vyvěštíte z křišťálové koule, že jsem si to celé vymyslel a pak mě poučujete, jak někomu dělám fotra, ale vy jste ještě horší a vnucujete mi svoji úplně vymyšlenou pravdu o něčem, co vůbec nevíte jak je a ještě mi máte potřebu dokazovat, že to víte lépe než já.
Nemyslím si, že má smysl více na vás reagovat.
|
|
|
|
Už ti tu dokonce 2 lidi říkáme, že se k ní máš přestat chovat jako hysterickej fotříček k pubertální dcerce a ty furt totální ignor. Podsouváš tady nějaké pseudodomněnky o tom, že když by okolo ní přestal skákat a do něčeho jí nutit, že by do měsíce nebo půl roků na svoji neschopnost umřela. Zkus si jí, jak ti tu píšeme, minimálně půl roku, až rok nevšímat. Řeš sebe. Vař, per, uklízej a nakupuj si pro sebe. Ona není problém, který máš vyřešit, ani dítě, které máš vychovat. Občas se jí zeptej, jestli nechce mít sex, občas se zeptej, jestli nechce jít s tebou na nějaký výlet (nebo cokoliv, co vás oba baví) a občas (jednou za měsíc) se jí zeptej, jestli s něčím nechce pomoct. Když ti na všechno řekne ne, tak to musíš ustát. A takhle to zvládni půl roku / rok. Podle tvého názoru musí umřít, když okolo ní nebudeš skákat. Pak nám dej vědět, jestli na 100 % umřela, jak říkáš ty, že se stane.
|
|
|
|
Já chci normální ženskou a často se trápím tím, jak bych si přál mít vztah s normální ženskou, která je psychicky zdravá
- No, kdo by nechtěl! Respektive kdo by dobrovolně chtěl nemocného člověka a s ním nemocný vztah!
Její rodina se nezajímá, jsou rádi, že ji mám na krku.
- Tak toho fotra přestaň suplovat!
Jenže ona má ty úzkosti opravdu vážné a prostě by tam zůstala, nevycházela a přestala řešit práci a sebe a svůj život.
- Kde jsi koupil tu křišťálovou kouli? Že to tak přesně víš, co se stane?
Když se někdo topí,je tu možnost, že Tě stáhne s sebou na dno.
- Přesně tak. Nehraj si na hrdinu. Kdo to neumí, nemá výcvik, ten se utopí. A k čemu mu byla dobrá víra. Možná bys potřeboval psychologa sám. Ne, nemyslím to ve zlém. Ale právě pokecat o tomhle. Nemusíš zachraňovat lidi okolo tebe. Neznám situaci, jen podle toho, co píšeš. Chtělo by to moc a moc znát ten druhý názor. Ale možná, že si neuvědomuješ, že tlačíš, a to proto, že máš naopak pocit, že zachraňuješ. Ale o to nejde. Aby sis tohle uvědomoval. Ale to, že i zachraňovat někoho proti jeho vůli, když to neumíš, nejsi profík, je tvoje cesta do pekel. Ty se ničíš. Protože ty to neumíš, a ona to od tebe nechce. Tak co z toho?
|
|
|
|
Když se někdo topí,je tu možnost, že Tě stáhne s sebou na dno.
|
|
|
|
Mrzí mě, že se ta diskuze tolik posunula. Jo, blbě se vyjadřuji. Neumím popsat zcela perfektně jasný obraz vztahu dvou lidí v pár odstavcích.
Luspera: Kdyby potřebovala tu podložku opravit, tak si o to řekne. A když by ji potřebovala koupit tak taky.
Ne, neřekla. Partnerka má skutečné úzkosti a problémům se vyhýbá. Neřekne si o nic.
Hodislava: Buď jí necháš uzdravit. To znamená, necháš jí dýchat. Budeš pozorný k tomu, co cítí a co chce.
Nejsem si jist tím, zda člověk v jejím stavu se může řídit svými pocity, když kvůli úzkostem nechce vycházet z bytu. Já nemám problém respektovat ženu s odlišnými pocity, ale píšeme tu o člověku, který kvůli úzkostem bez pomoci nedokáže sám fungovat. Já jí fotra rozhodně dělat nechci. Možná působím jako typ muže, který má rád typ žen, o které se může starat. Ne, nemám.
Já chci normální ženskou a často se trápím tím, jak bych si přál mít vztah s normální ženskou, která je psychicky zdravá a která je také někdy veselá a která mě dokáže občas poslat do zadku, když se jí něco nelíbí a budeme spolu normálně komunikovat.
Někdy myslím na to, že někde zaplatím nájem garsonky na půl roku, nechám tu nájemní smlouvu napsat na partnerku a prostě ji sbalím věci a ji a odstěhuji ji tam. Řeknu, že je konec, že teď si má žít sama. Jenže ona má ty úzkosti opravdu vážné a prostě by tam zůstala, nevycházela a přestala řešit práci a sebe a svůj život.
Tak mě můžete kritizovat, jaký jsem, ale tahle diskuze nemá smysl, když mi nechcete věřit ten základ problému, že partnerka ty úzkosti má, je to vážné a tu terapii potřebuje. Její rodina se nezajímá, jsou rádi, že ji mám na krku. Mé rodině jsem něco řekl, ale nechci partnerce udělat to, že celé okolí bude vědět, že je psychicky nemocná. Oni si o ní myslí, že je fajn ženská a já to nechci zkazit.
|
|
|
|
Partnerka na terapii musí, jinak bez mé podpory (můj názor)/buzerace (její pohled, někoho názor) by asi skončila jako psychicky narušený bezdomovec.
Tady si dovolím citaci, kdy si myslím, že se chováš přesně jako její fotr. Víš nejlépe, co potřebuje a přesně víš, jak to dopadne, když nezasáhneš.
|
|
|
|
Doprčic ženský trochu logiky!
Jistě. Už jsi to zkoušel říct rozčilené ženské? Něco jako uklidni se a používej hlavu?
Myslím, že ne. Jak jsem si všimla, dosud totiž žiješ.
Mimochodem, všimni si, že i já jsem vyletěla. A to se obvykle snažím být klidná :-). A k tobě i přátelská.
|
|
|
|
A stejně jako ty nebudeš schopen k tomu přistoupit jinak, než ti velí tvoje přirozenost, není toho schopna ani ona.
Ne, terapie ji neopraví k obrazu tvému. Nebude z ní ta, kterou by sis přál. Jen si uvědomí, co opravdu chce. A najde k tomu sílu . Snad. Pokud se uzdraví. Pokud tedy najde sílu chtít se uzdravit. Protože to znamená to, čeho se bojí. Narovnat záda a říct ti, ale já tohle vlastně nechci. Najít sílu si to s tebou vykomunikovat. S tebou jako silnou osobností, která asi jen tak neuhne od svých plánů a představ.
|
|
|
|
Když to obrátím, mně to trochu přijde jako domácnost, kde naopak velí ženská. Nebuzeruje, neúkoluje, ale stejně je věčně nasr .... , prootže ten její doma nikdy neudělá nic dobře. A tak ten rezignoval. Nechce se mu vztah ničit, odcházet z něj, tak si prostě zvykl, že když spolkne tohle, ona je to vlastně jen taková ta cena za to, že jinak vztah má. Nějaký. Domov. Který je sice tak nějak podle jeho ženy, ale domov to je. Není úplně spokojený, ale protože do toho nechce jít přímo a ohrozit už to málo, co ještě je, tak se v tom nerýpe vůbec.
Je to nezdravý vztah matky a jejího syna. A tohle vydrží buď jen opravdu silná osobnost, která se s tím fakt smířila, nebo .... se z toho jednoho krásného dne sesype.
Co k tomu říct. Ty buduješ domácnost a vztah podle svých představ, podle svých norem. Jistě, to je v pořádku. Máš vize, cíle, jdeš si za tím. Úžasný. Přesně to, co bych radila, kdyby se někdo ptal (Jako proč mně, ale kdyby ...), jak být Pan Božský.
No jo. Jenže ty máš vedle sebe někoho, s kým ty cíle tak nějak nemáte stejné. Ty ses upnul na cíl a vztah a současně nerespektuješ ji jako osobnost. A upřímně, to, že jí posíláš na terapii, mi přijde, jako kdybys jí posílal do opravny. Dejte mi jí tam do kupy, ať už konečně funguje , jak má. Protože já ji už opravit zkoušel a nepovedlo se mi to.
Ona zjevně nechce to, co chceš ty. Tedy domácnost a vztah ano. Ale ne stejným způsobem. Současně se ale bojí vztah ukončit. Bojí se říct nahlas, co chce. Protože se bojí toho, že jí začneš přesvědčovat, že je to špatně. Bojí se toho, že neunese, že je špatná. Rozbitá. Ona svým způsobem rozbitá je. Nechala se přesvědčit, že je rozbitá. Přesvědčils jí. A jí teď zmítají pocity viny, vlastní viny a rozpolcenosti, kdo vlastně je a co chce. Co má chtít. To jsou ty výbuchy hněvu ještě před tím, než vůbec něco řekneš. Než něco uděláš. Vlastně, když něco uděláš, už to je start. Ne, nedá se už o tom rozumně a v klidu mluvit. Nedá. Je to neskutečně náročné, emočně, fyzicky ... a víš co? Já se vlastně nedivím, že se jí nechce už prakticky ani dýchat. Že už nemá sílu. V tuhle chvíli je tak vyděšená, z tebe, ze sebe samé, že jí vadí, jak dýcháš. Pozor, to neznamená, že tě nenávidí. Ale bojí se tě. Bojí se sama sebe. Svých pocitů. Bojí se, že by si tohle mohla uvědomit. že tě nenávidí.
Ty máš dvě možnosti. Jen dvě.
Buď jí necháš uzdravit. To znamená, necháš jí dýchat. Budeš pozorný k tomu, co cítí a co chce. Pozor, to neznamená, že okolo ní začneš skákat jak okolo princezny. Jen aby ses jí nedotkl. To fakt ne. Jak už tu padlo, včetně toho, že prostě budeš nakupovat jídlo jen pro sebe. Necháš jí prostor, aby si to sama uvědomila. Jestli vůbec chce s tebou být.
No a nebo nebudeš ztrácet čas a ukončíš to ty.
Aby nevznikl dojem, že vidím jen konec. Jen se obávám, že přes snahu vás obou to prostě nepůjde. Snažíte se oba. Ty. I ona. Ano, ona se snaží. Ale prostě už nemůže. A ty už taky ne. A stejně jako ty nebudeš schopen k tomu přistoupit jinak, než ti
|
|
|
|
Kdyby potřebovala tu podložku opravit, tak si o to řekne. A když by ji potřebovala koupit tak taky. Je hezky že se o ní jakože staráš ale děláš z ní debila. To bych taky byla nasrana. A jak reaguješ když vybuchne? Hadate se? Nebo mlčíš ty? Nechceš ustoupit a pochopit ji? Asi to chceš zase řešit co? Někdy je méně slov a prostě to že jsi poblíž víc než se sebelepší pomoc.. někdy prostě nedělat nic a být tam s ní je to nejlepší co jde
|
|
|
|
Ježku,
"Jenže při pokusu hned vybuchla, takže..."
To se obecně stává v situacích, kdy partnerka ví, že on to stejně bude nevyžádaně řešit, když ví, že stejně nebude respektovat, že to řešit nechce.
|
|
|
|
>Soraya
Točíme se v kruhu. Jak má respektovat něco, co nevěděl? nejprve se to přeci musel dozvědět, což je přesně to, o co se pokusil. Jenže při pokusu hned vybuchla, takže už tam jaksi nebyl prostor pro respekt před tím výbuchem. Ano, respekt dává smysl obecně, ale ne v této situaci.
|
|
|
|
Ježku,
"Takže lepší je podle tebe nepomáhat, nevšímat si a ignor? Nezajímat se o svého partnera?"
Ne, stačí jen respektovat, když s něčím pomoct třeba nechce, protože to jako problém nevidí viz zlomená podložka u počítače. Protože pokud to udělá opakovaně, tak úzkostnějši povahy už to radši zatlučou.
|
|
|
|
Ano. Dneska jsem tady četl jednoho, co zmiňoval chlór. No tak když je chlór tak důležitý, tak ať si s ním nechá vyleptat co je libo. Nemusí s tím prudit partnerku.
|
|
|
|
Disonance: upřímně ti (nebo spíš vám oběma) tuto vztahovou situaci, problém, nezávidím.
Víš, žiju v mnohaletém vztahu a mohu ti říct, že "normální" asi není nikdo na světě.
Vztah (fungující a naplňující) by měl být vždy o tom, že to soužití DĚLÁ oběma stranám RADOST.
Pokud to tak není, je to vždy problém OBOU stran. A fungující/zdravý vztah to vyřeší... třeba to chvilku trvá, ale partneři si prostě nedělají naschvály, občas ve věcech udělají kompromis....
Vždy ten kompromis není možný.
Tak zvolím jiný kompromis např. nesnáším divadlo. Moje žena ho miluje. Tak se domluvím, že žena/přítelkyně/ manželka chodí do divadla s někým jiným a já mám aspoň chvilku pro sebe nebo pro své kamarády. A funguje to i opačně....
Chápu, co ti na tom vašem soužití vadí.
A pokud partner dlouhodobě VUBEC nefunguje, je to potřeba řešit. Ale nutit se do toho nedá.
Osobně bych to pojala jako výchovu u dítěte v pubertě. Tzn. pokud nechceš podložku, neřeším, užij si to bez ní. Jestli budeš potřebovat přijď, vyřešíme spolu. Sice mě to asi bude trochu pít krev, ale jsou horší věci na světě, kašlu na to, neřeším :)
Nebo nechce uklízet?? Není s ní domluva??
Fajn. Řeknu jen: Milá má promiň, je mi líto, že nefunguješ, už nevím, co dál dělat. Takto žít se mi nelíbí. Nutit tě nechci, takže peru jen nejnutnější, zbytek neřeším atd.... Protože pokud je ROZUMNÁ uvědomí si svoji nerozumnost a lenost a hodí zpátečku.
Ale takto se dá domlouvat pouze s někým, kdo to má v hlavě v pořádku. A je schopný chápat souvislosti.
Pokud někdo NENÍ schopen fungovat v rozumných mantinelech předem dohodnutých pravidel, těžko s takovým člověkem budeš hledat SPOLEČNÉ hodnoty.
Potom si budeš muset sám určit, jak k takovému člověku dál přistupovat. Někomu soužití ve vztahu partner X dítě (ideál partner X partner) může vyhovovat. Někdo na to prostě nemá a vztah opouští...
Ale tady pozor!! Známe jen jednu stranu příběhu...
Znám případy (můj otec), kdy všechny na okolo deptal svou VIZÍ pořádku. Kdy nás tak dusil, že se to nedalo vydržet. Proto chápu i reakce pod sebou, že to u tebe také může zavánět přílišnou KONTROLOU své manželky. A tady pozor. To není dlouhodobě únosné pro NIKOHO...
Moje rada: zkus to po 101 po dobrém. Zkus se i ty poradit s psychologem, jak své ženě a vašemu vztahu pomoci. Ale snaž se vyvarovat VÝCHOVY své ženy a NEVYŽÁDANÝCH rad a NEVYŽÁDANÉ pomoci. Může to opravdu působit jako ROZBUŠKA a jen přilévat olej do ohně vašich i jiných problémů.
Držím vám palec. Život i vztah je každodenní zápas, ale stojí za to, když se podaří VÝSLEDEK :)
|
 jedna zkušenější |
|
|
|
Janesaa
Vycházím ze své dlouholeté zkušenosti s podobným kouskem.
A i s "běžnými" ženami mluvit o podložce, tak jak to tady prezentuje autor, to ne.
Právě takové mají problém v komunikaci. A to dost velký.
|
|
|
|
>Soraya
Takže lepší je podle tebe nepomáhat, nevšímat si a ignor? Nezajímat se o svého partnera?
|
|
|
|
Návrat do minulosti:
Nemluvit o něčem není řešení. O takhle složité věci právě je potřeba mluvit a vytahovat to na světlo. Disonance očividně chce partnerce pomoct a to právě vyžaduje komunikaci.
|
|
|
|
Myslím že v každém vztahu se lidem omezí autonomie v různě velké míře, podle mě je to v pořádku. Je potřeba trochu ústupků z každé strany proste, přizpůsobit se. V "normálním" vztahu se lidi o sebe navzájem starají.. chci aby se měl můj partner dobře a proto mu pomáhám. Vím že když mi bude někdy těžko a blbě tak on mi pomůže taky, protože mě má rád. Podle mě by to mělo fungovat recipročně - oba vyděláváme, dělíme si domácí práce cca napul. Vydělává pouze žena, muž se stará o děti a domácnost atd. V tomhle smyslu mi přijde úplně v pořádku že přítelkyni dokovací do různých věcí, když ona jich není schopna sama.
Vás vztah mi podle toho co píšeš přijde jako hodně jednostranný.. Podle toho co píšeš mi připadá že do něj dáváš co můžeš ale nedostáváš toho dost na oplátku, prostě každý se potřebuje někdy o partnera opřít.. nezlob se, nedokážu moc zhodnotit proč se může partnerka chovat jak se chová. Spíše jsem jenom chtěla říct že chápu tvoji frustraci a rozumím tomu proč do vztahu investujes.
|
|
|
|
Ježku,
"Řekla mu normálně a v klidu, že tu svou podložku řešit nechce? V tom textu to nevidím."
Tak možná už dopředu věděla, že je marný něco říkat. To je taky možnost. Někteří lidi jednoduše sdělenou věc nechápou a jedou si to svoje až toho druhýho vypsychají k tomu, že už rovnou reaguje podrážděně.
|
|
|
|
Tady něco vidím ze své minulosti s jednou partnerkou.
Ale tedy z toho Tvého elaborátu mám stejný pocit, jak už tu bylo naznačeno.
Ber to tak, že ty se můžeš změnit první. A to je, jí s určitými věcmi nepomáhat. Nemluvit o nich.
Podívej. Jednou v minulosti mi taková navrhla, že půjdeme k odborníkovi. Neudělal jsem to. Měl jsem tam jisté zábrany.
Zpětně bych šel.
|
|
|
|
O té podložce jsem napsal proto, že mi to přišlo jako jasný příklad zbytečné scény. Ale možná v této konkrétní situaci uvažuji špatně. Mám prostou racionální logiku, že se něco zlomí, já to slepím. Partnerka to neslepí, protože ji nikdy ani nezajímalo, kde je doma nářadí nebo lepidlo.
Ale jinak si myslím, že si nerozumíme v této diskuzi. Partnerka na terapii musí, jinak bez mé podpory (můj názor)/buzerace (její pohled, někoho názor) by asi skončila jako psychicky narušený bezdomovec.
|
|
|
|
>Soraya
Řekla mu normálně a v klidu, že tu svou podložku řešit nechce? V tom textu to nevidím. Vidím tam, že na normální dotaz reagovala scénou. To mi nepřijde normální a v pořádku udělat někomum, kdo přišel nabídnout jen pomoc. Navíc pomoc protože věděl, že jí na té podložce záleží a neudělá bez ní ani prd. Nebo alespoň to tak předtím vypadalo. Přišel projevit, že mu záleží na ní a na tom jestli je vše v pohodě. Na to bych fakt očekával jinou reakci než výbuch i kdyby to řešit nepotřebovala.
|
|
|
|
Ježku, ale nemůžeš to řešit, když to někdo řešit nechce, o to jde. A ona po něm tu podložku řešit nechtěla, dokonce si ji radši někde schovala nebo co, protože věděla, že zas z toho bude tohle kolečko řešení a že to bude vysilující.
Něco jinýho je, to co píše zakladatel dál, že obecně kašle na všechno, to je problém a v tom se žít nedá.
|
|
|
|
>Hodislava
Jak by tu podložku mohl asi tak bez řečí opravit, jak navrhuješ, když jí ztopila a když se v klidu zeptal kde je, tak udělala scénu?
Doprčic ženský trochu logiky!
Když chlap něco řeší, tak je to problém, když to neřeší, tak je to problém taky. Ach jo.
Za chvíli přijde určitě Michal, řekne, že má zakázané to řešit a budete spokojené? Nic se nevyřeší, ale bude po vašem. Zase ne, budete bublat zase jinde v něčem, co bude fungovat jako zástupný důvod, ale problém bude pořád v tom, že se to nevyřešilo, jen to nebudete moci říkat nahlas, protože byla vaše iniciativa, že se to nevyřešilo. Jo a že třeba existují lidé kolem vás, na které to má také vliv (ať už přímo nebo nepřímo), tak to preventivně z úvahy vynecháme, že jo?
|
|
|
|
Problém je v tobě, protože přijdeš z práce, nakoupíš, uklidíš, vypereš, nachystáš jídlo a pak chceš jednu věc, jako aby partnerka odnesla špinavé oblečení do koupelny do košíku.
Nemáš dělat ani jednu z těchto věcí. Maximálně tak nakoupíš jídlo pro sebe, které partnerce nedáš. Uklidíš jen svoje pracovní místo. Nachystáš jídlo jen pro sebe. A jen ty si odneseš svoje špinavé oblečení do koupelny do košíku, a vypereš.
Ona není tvůj boj. Ona je boj sebe sama. Musíš jí v tom nechat DLOUHODOBĚ. Ať je to jen na ní. Pokud zvládne nějak přežít, i když okolo ní nebudeš skákat, tak je problém v tobě. Pokud nezvládne, tak je zralá na odebrání svéprávnosti.
|
|
|
|
Disonance,
"Kde je hranice mezi tím, že respektuji něčí jeho problém, a mezi tím, že ta osoba tím, že nechce pomoc, čímž by se ten problém vyřešil, omezuje kvalitu společného soužití, možnost spolehnutí na druhého a celkově tu jistotu ve vztahu, že druhý neselže, když něco potřebuješ?"
Tak tu hranici bych viděla asi v tom co píšeš, že by to omezovalo kvalitu společného soužití. Ale to je všechno takový relativní, někomu by omezil kvalitu třeba i to, že věci nedějí přesně podle něho. Tohle je fakt těžká otázka. Prokrastinace v tom smyslu, že se mi nechce rok uklízet nebo pracovat je jiný problém, než když si někdo zlomí podložku, protože to má úplně jiné dopady na vztah. Jenže to je individuální, každý má jiné představy o vztahu. Ještě je v tom ta rovina toho, že to ten partner myslí dobře a ještě je ta to potrestán, což už nepobírá vubec.
|
|
|
|
Hodislava
Ale já tu nepíšu o běžné buzeraci, že partnerka něco musí, protože já chci. Já mám problém, který mě trápí, protože nejraději bych partnerce neříkal nic. Ale když nebudu říkat nic, partnerka padá do úzkostí a depresí a prokrastinace a je schopna celý víkend prosedět u notebooku, jíst zbytky z lednice, nekoupat se a vůbec nic za víkend neudělat.
Já přijdu z práce, nakoupím, uklidím, vyperu, nachystám jídlo a pak chci jednu věc, jako aby partnerka odnesla špinavé oblečení do koupelny do košíku na prádlo a jsem kvůli tomu ten zlý, který ji přetěžuje povinnostmi.
|
|
|
|
Mám pocit, že už to říkám podruhý, ale chováš se k ní jako k děcku, který chceš poměrně neefektivně vychovávat. Ať je to popis ohledně podložky nebo její potřeby brýlí. Musíš to nechávat na ní. Ano, bude tě to srát a omezovat. Bude to omezovat i váš vztah. Ale nucením nebo psychoterapií nikoho nepředěláš. Buď jí ber takovou jaká je, nebo jdi od ní. Toť vše.
|
|
|
|
Sorayaaa
Děkuji ti za odpověď. Rád se poučím z opačného názoru. Za sebe říkám, že pomůžu rád, jsem technický typ, něco opravit mi nedělá problém. Proč je tedy problém, že to vyřeším?
Vyvolává to v tobě jaký pocit? Proč nechceš nabízenou pomoc?
Ještě mi můžeš říct třeba tvůj pocit z tohoto: Partnerka potřebuje brýle. Ale dlouho nebyla na očním, několik let. Už jí nestačily dioptrické brýle, co pořád měla. Trvalo to několik měsíců, než jsem ji přesvědčil k překonání prokrastinace a objednání se na vyšetření, sby jí mohli vyrobit nové brýle. Ano, její zrak je její problém. Ale viděla tak špatně na blízko, že i čtení nebo práce na počítači jí dělalo problém. Kde je hranice mezi tím, že respektuji něčí jeho problém, a mezi tím, že ta osoba tím, že nechce pomoc, čímž by se ten problém vyřešil, omezuje kvalitu společného soužití, možnost spolehnutí na druhého a celkově tu jistotu ve vztahu, že druhý neselže, když něco potřebuješ?
|
|
|
|
Reagoval jsi někdy přehnaně?
Angažuješ se moc do jejich věcí? Mně teda jen na základě tohoto textu přijde, že docela ano. Co ti je po tom, jaký druh terapie si zvolila? Co ti je po tom, že tu podložku ještě stále nemá? Ty můžeš mile navrhnout, že ji koupíte spolu. Ale když ji seženeš sám, tak jí spíš poškodíš.
Já rozumím tomu, že s člověkem, který má vážnější psychické problémy to není úplný med. Ale buď si řekneš, že to s ním nevzdáš a budeš se podle toho chovat, nebo to vzdej (což je jen tvá volba a pochopitelná) a nech jej se srovnat s novou situací. Můžeš ji podpořit i tím, že na tu terapii jednou přijdeš taky - po domluvě s ní, terapeutem a pokud o to ona bude stát.
|
|
|
|
Souhlas se Sorayou. Buď teda tu polodžku oprav, kup, prostě dělej ..... nebo si toho nevšímej ....ale proboha drž ústa. Ona vážně slyší "jsi úplně neschopná!". Vidím to a slyším v nejlepších barvách. Mimochodem, tohle není jen věcí ženy s úzkostnou poruchou.
Tohle nesnášíme VŠECHNY!
|
|
|
|
Přečetla jsem letem světem tu předchozí zpověď. Není třeba na autistickém spektru? Možná to zní teď trapně, protože v dnešním moderním světě má samo-diagnózu ADHD a autismu každý druhý, ale tím pádem se nevěnuje pozornost těm, kteří ji opravdu mají a zlehčují se tak jejich problémy. Navíc autistky ženy bývají často mylně diagnostikované s úzkostně-depresivní poruchou, protože ono se to tak opravdu projevuje. Za ty roky šikany ze stran ostatních lidí si opravdu ty úzkosti vybudují - protože musí splňovat normy dané většinovou společností, kterým nerozumí a jsou pro ně nepochopitelné a nelogické, většinu věcí učit "manuálně". Oni fakt když se zaberou do nějakého tématu, tak zapomínají i na to jít se osprchovat nebo najíst. Pokud je to téma pohltí, prostě nad ním stráví i hodiny. Nakonec volí raději způsob života o samotě, kde jim nikdo pořád neříká, že jsou "nenormální" a že dělají věci špatně, a že vztahy fungují tak a tak a že oni neumí vést vztah. Prostě si žijí tak trochu ve vlastním světě a ten vnější je pro ně často složitý a neuchopitelný, a to poslední co potřebují je někdo, kdo jim neustále říká, že jsou špatní. Její zhroucení na veřejnosti by klidně mohl být "meltdown".
Já si taky nezavolám ke kadeřnici, protože nesnáším volání a telefonování. Dost, že to musím dělat v práci. Když by se mi zlomila podložka, objednám si novou, až prostě budu chtít. Nebo si možná zvyknu na psaní bez podložky. Nevím. Je mi to jedno. Takže ji chápu. A to co dělá ona mi zní už trochu jako vyčerpání z toho, jak ji nejsi schopný přijmout takovou, jaká je. Chápu i tebe, že jsi z toho vyčerpaný, protože si vztah představuješ jinak, ale v tom případě se neshodují vaše základní představy o vztahu. Možná když se jí zeptáš, tak ti řekne, že by raději byla, kdyby mohla být sama ve svém světě a ty ji moci jen navštěvovat za účelem sexu a večeře a pak jít domů. Jo, jim často tento styl života vyhovuje. Prostě mají jiné představy o vztahu než vzájemné vaření, souložení, obsedantní uklízení a spravedlivé rozdělování povinností. Prostě fungují úplně jinak, než si ty umíš představit.
|
|
|
|
A proč to vůbec řešíš? Ona tě žádala o pomoc s podložkou? Mně by tohle teda vrcholně lezlo na nervy. Moje podložka, můj problém, do toho jestli si ji koupí nebo opraví nebo neopraví je ti úplný kulový. Nevím kontext, nečetla jsem asi první téma, ale tahle situace je na přesdržku, ale tobě. Kdyby byl závěr takový, že pak ona ječí na tebe, že nemá podložku, tak ti napíšu, že je psycho ona, ale v tomto případě se jí vůbec nedivím, úplně mě ten tvůj přístup vytočil. To je problém vás chlapů, že se do všeho musíte s.rát a často úplně nevyžádaně.
|
|
|
|
35 
70 
43 
