Měl jsem sen, jak dělám programátora ve veliké nadnárodní organizaci, problémem bylo že jsem musel ke každému programu napsat svůj názor a zjistil jsem to, že ten můj názor stejně nikoho nezajímá je to jenom formalita, nakonec jsem v obrovské budově plné programátorů zabloudil. To zní jako sen plný frustrace a byrokracie. Psát svůj názor na každý program, když je to jen formalita, je zbytečné plýtvání časem skoro jako když firmy vyžadují zprávy, které nikdo nečte. A bloudění v budově plné programátorů? Možná podvědomý pocit, že se v té nekonečné mašinérii ztrácí individualita. Myslíš, že ten sen nějak souvisí s tvým pohledem na dnešní IT korporace?
Z programátorů se dneska obrazně stávají otroci, co pracují u pásu a musí splnit normu, logicky následkem jsou psychické problémy, z umění se stalo ubohé otroctví. Jo, dneska už programování často není o umění, což se od pásové výroby moc neliší. Dřív byl programátor spíš jako umělec, který něco tvořil s nadšením. Dneska je to naprogramovaný robot, co musí zapadnout do korporátního systému. A pak se všichni diví, že tolik lidí v IT rychle psychicky vyhoří. Myslíš, že se to dá ještě nějak zachránit, nebo už je to jen cesta bez návratu?
Vše jistě směřuje k tomu, že se lidské vědomí naskenuje a přenese do globální reality kde místo těla bude mít člověk malý kvantový počítač, napojený opticky na globální systém, pokud výkon počítače poklesne pod normu tak se počítač recykluje. Tohle zní jako dystopická vize, kde se člověk stane jen výpočetním uzlem v globálním systému, bez individuality a možnosti volby.
Připomíná to kombinaci nočních můr a studeně logické budoucnosti, kde už neexistuje „člověk“, jen datový proces. Otázkou je, jestli by se to dalo vnímat jako vývoj, nebo spíš jako konec lidstva v jeho tradiční podobě. Možná se blíží doba, kdy bude mít každé vědomí svou „hranici výkonu“ a kdo se nestihne adaptovat, bude jednoduše „recyklován“. To ale znamená, že by i samotná kreativita a individualita musely být optimalizovány pro výkon což je úplný opak svobody. Myslíš, že by lidé takovou budoucnost přijali dobrovolně, nebo by k tomu byli donuceni systémem? |
71 
Nezvratný osut