Jsem smutná z toho, jak mě partner shazuje to, co mám ráda. Na střední jsem se naučila hrát na klavír a taky jsme se učili zpívat. Na střední jsem taky začala s jógou a baví mě i malovat (opravdu jen zlehka, žádná díla). Začala jsem také trochu fotit. Potkala jsem pár kluků, kteří ve mě probouzeli sebevědomí tím, že říkali, že umím hezky zpívat, kreslím, obdivovaly prvky jógových cvičení, do kterých jsem se dopracovala apod. Nikdy jsem si v těch věcech nevěřila a dělala je spíš potichu. Nechtěla jsem přitáhnout pozornost, aby lidé něco neočekávali. Nikdy nezapomenu, když mi náš učitel na hudebku řekl, že v sobě mám ten cit pro zpěv a mám zpívat, zpívat, aby hlas dozrál.
Současný partner mně všechny ty zájmy začal po dobu těch pěti let, co jsme spolu, shazovat a znehodnocovat. Jóga? To je jen primitivní protahování, který umí každý (on teda ne, pro přesnost). Nezajímá ho, že každý druh jógy je jiný - někdy více posilujete a je to o dynamických pohybech, jindy jde především o dech. V mém případě se jedná o první variantu. A zpěv? Už vim, že nemá smysl v jeho přítomnosti zpívat. Nechce to poslouchat, hned odejde, nebo mi do toho začne mluvit, abych přestala. Zpívám si, jen když není doma. Nesnesu už další výsměch, nebo otrávený výraz. Zkouším aspoň malovat, do toho se mi tolik nesere.
Nečekám pochvalu, jen podporu. Podporu v tom, co dělám. Stačí mi shazování kvůli mému nízkému platu, ale tohle jsou věci, které ráda dělám.
Mám zvláštní tendenci vracet se do starých chatů s klukama, kteří si se mnou dřív psali a psali mi hezké věci, podporující, povzbuzující - a to ať už týkající se mě jako osobnosti, tak mých zájmů. |
| Jennys |
 25 |
|
|
26 
24 
