Pochopil jsem jednu věc... Jsem prostě člověk, co na to nemá. Všichni ti lidi, co jedou nějakou disciplínu, mají režim, vstávají v 6 ráno a jdou makat – já mezi ně nepatřím. A nikdy patřit nebudu.
Zkoušel jsem se měnit – x-krát. Zkoušel jsem režim, plán, "dopaminový detox", vypnout internet, jít ven, dělat něco smysluplného, ale vždy to skončilo stejně. Zpátky u compu, zpátky na netu, zpátky v závislosti, zpátky v pasivitě.
A dneska to říkám naplno – kašlu na to. Kašlu na všechny ty rádoby pokusy o sebezlepšení. Jsem prostě závislák, flákač, pasivní živel. Internet mě drží víc než cokoli jiného. Nemám vůli. A asi ani nemám motivaci. A už mě unavuje se za to stydět.
Takže co teď? Nic. Nechám to plynout. Budu si dál čumět do obrazovky, scrollovat nesmysly, přežírat se u toho a žít z invalidního důchodu a od mamky. Neříkám, že je to ideální. Není. Ale je to realita. Moje realita. A zřejmě i moje volba.
Možná někdy přijde zlom. Možná ne. Možná skončím jako úplný troska. Možná už jsem. Ale aspoň si přestávám lhát. Disciplínu nemám a mít nebudu. A čím dřív si to přiznám, tím líp. Na nějaké velké změny už prostě nemám energii. A možná ani důvod. |
| Ncnj-disciplína |
 28 |
|
|
