Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Víš co mě donutilo z mé pozice odejít? Vedení. Podřízení brečeli. Vedení se taky obměnilo, jen to trvalo déle.
Jak to chodí v korporátu dokazuje třeba 6 ředitelů na 1 podřízeného.
ZpovGPT
Ty bys letěl jako první. Mindráky se nekompenzují na podřízených.
|
|
|
|
Dekuji vsem,kteri odpovedeli.
Chtela bych jen upresnit, ze jsem opravdu brecela jen jednou. Nebulim casto a ze me to obcas stresuje...to asi k te praci patri.
Ale rozhodne odmitam to, ze se na tu praci nehodim. Jsem v ni hodne dobra. Verim tomu, ze se casem otrkam. Nikdo uceny nespadl z nebe. Spis mne mrzi, ze to vazne speje k tomu, ze proste, nekdy budu kosoctverec jen za to, ze jsem...
Nekdo tu napsal, ze proste pocitam s tim, ze lide jsou stejni jako ja. No bohuzel...
Zivot uz me naucil a asi jeste nauci.
Dobrou noc
|
|
|
|
Take jsem mel moznost rust vic nez kde ted jsem, ale znam sve limity a ted v 45 letech si spis uz vazim zivotni pohody, z prace chodim s cistou hlavou a nemusim nic resit po vecerech nebo vikendech. Volny cas pro sebe a rodinu neni neomezeny a cim dal vic mu davam prednost.
|
 Pracant mesice |
|
|
|
Frank Drebin: to je otázka, jak moc často brečí a stresuje se... Ve zpovědi čtu o tom, že brečela kvůli jedné podřízené. Pokud samozřejmě brečí několikrát do týdne, tak asi tahle pozice pro ni není. Ale jako ženská mám pochopení pro nějakou slabší chvilku třeba 1x za měsíc :D Zase zkušený šéf už pozná výmluvy podřízených na sto honů, protože se to kolikrát víceméně opakuje. Můj přítel vede tým a někdy se tomu doma smějeme, že jeden týpek už tak 5x pohřbil svého dědu :D
|
|
|
|
Mallere: Ta holka se tím ale bude pořád stresovat, takže se nenarodila jako šéf a bude jí lépe jako podřízené. Zjednodušeně řečeno. Mohlo by to fungovat, právě kdyby s ní ostatní nevyj*bávali, ale nežijeme v ideálním světě, takže musíš jako vedoucí řešit tyhle sr*čky.
|
|
|
|
Frank Drebin: nesouhlasím s tím, že šéfem se člověk narodí. Jako člověk se může narodit s určitými předpoklady, které se hodí pro vedení lidí. Ale i šéfové dělají chyby, učí se vést, komunikovat s lidmi, dosahovat dobrých výsledků jako tým... Právě bych se nehroutila z jedné chyby. Spousta lidí leze šéfům do zadku, říkají, co chtějí slyšet. Nebo taky pohádky, proč zrovna teď tak nutně potřebují dovolenou, jak jsou hrozně nemocní, že mají zase nemocenskou, jak nemůžou dělat nějakou pracovní pozici, protože záda, karpály... To aby šéf měl někdy detektor lži :D
|
|
|
|
Iste, na zaklade svojich odbornych znalosti si dostala veducu funkciu, takze gratulujem. No aj sama si uz zistila, ze este mas velke medzery v schopnosti spravne odhadnut ludi. A tu este musis na sebe hodne zapracovat, aby si sa naucila ludom lepsie rozumiet.
Nie, tu nestaci, aby veduci len povysene buzeroval ludi, lebo to sa casom obrati proti nemu. Dobry veduci musi mat schopnost stmelovat kolektiv, aby vsetci mali tu spravnu motivaciu, svorne tahat za jeden povraz. Inak si vsetci urobia len svoju robotu, ale uz nebudu mat motivaciu, urobit aj niecoi navyse.
|
|
|
|
V tvém vnímáni je jeden problém a také už si na to dojela, ty předpokládáš, že všichni lidé jsou jako ty. Vůbec nepočítáš s tím, že existují lidé vypočítaví, mrzutí, pesimističtí, s psychickými poruchami měnící jejich osobnost k horšímu, bez empatie, lidi myslíci jen na svůj prospěch at to stojí co to stojí. Na některé lidi je červený hadr už jen to, že je někdo vyrovnaný,hodný, s hodnotami. Oni tyto projevy nesnáší protože je sami nemají.
Hodný, milý, osobní lze být na rodinu, v práci jsou náhodní lidé náhodných věkových kategorii náhodných charakterů a náhodných očekávání. Ty sis je nevybrala protože je v životě mít chceš, oni tam prostě tak stáli a ty s nima musíš pracovat. A dle toho se musí změnit přístup, nelze se k nim chovat jako ke kamarádům, kteří nejsou ničím náhodným ale pečlivě vybraným. Oni vůbec nemusí a mnozí tak nebudou ocenovat to, co dáváš těm kamarádům.
|
|
|
|
Přečti si knihu (spíš knížečku):
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/zakony-profesora-parkinsona-413936442
namátkou jsem nalistoval kapitolu "I hloupost může být k užitku".
BTW: Možná odtamtud je tvrzení že schopný pracovník je povyšovaný pokud nedosáhne postavení na které už nestačí a tam ustrne. K dalšímu povyšování není důvod a na nižší pozici co ještě zvládal už ho nikdo nesesadí.
Zkus si přečíst tuhle diskusi:
https://forum.root.cz/index.php?topic=19823.0
...
Když jsem tam kdysi nastoupil, tak šéf oddělení chodil do práce v obleku. Teď jsem zahlédl současného šéfa, kdybych někoho takového potkal na ulici, tak bych přešel na druhý chodník, bál bych se, že mne bude chtít pumpnout o nějaké prachy na chlast. To byl jeden z důvodů, proč jsem jim poděkoval za nabídku, ale nemohu ji využít (a nestál jsem jim ani za to, aby mi odpověděli: "...a vy nám taky").
Takže začni se chovat, vystupovat a oblékat jako šéf.
...Jsem jedina sefova, ktera nekdy brecela, protoze se citila byt zrazena svymi lidmi?...
Když tě povýšili, tak už to nejsou tví lidé ale tví podřízení.
Citát sz Hlustvisiháka (vyplňuje dotazník):
"Co si myslíte o svém nadřízeném? To je blbec, co?"
"Vy ho znáte?"
"Ne, to já píšu rovnou."
|
 Radič |
|
|
|
Btw. je rozdíl mezi bossem a lídrem. Boss jenom rozkazuje a jede si svoje, zatímco lídr ukazuje ostatním, jak se to má dělat - tedy zapojuje se do aktivit s podřízenými a vytváří spolupracující prostředí.
Bohužel spousta nadřízených se chová jako boss a to rozhodně není motivující pro práci s takovým šéfem, nikdo se nechce cítit jako otrok, kterého využívají. Tak se rozhodni, kým chceš být a jestli vůbec.
|
|
|
|
Ne nadarmo se říká, že šéfem se nestaneš, ale šéfem se narodíš. Buď na to máš nebo ne. Když tě to stresuje, je to špatně. Ale že jsi šéf, neznamená, že musíš být na své podřízené hnusná. Já bych se třeba s jednou podřízenou nemazal a vyhodil bych ji úplně, ale šéf ji nabídl pozici na jiném oddělení. Tam ji taky vyhodili, ale dal jí šanci. A pochybuju, že by to někdo včetně něj bral jako chybu, nejistotu, nerozhodnost. Prostě ukázal lidskou tvář. Na druhou stranu jsme v práci a tam se musí makat, takže tam není prostor pro hlupáky, omezence, ojebávače, lháře apod. Koukat se na to po lidské stránce ok, ale vocaď pocaď.
|
|
|
|
Doporučuju se na vyšších pozicích nekamarádit s podřízenými, nebude tě to pak emočně ovlivňovat v rozhodování. Jsi nejspíš příliš empatická. Je potřeba pochopit, že spousta lidí jede jen ve svém zájmu a manipulují city. Musíš znát svoje i jejich hranice.
Jsem pro společné porady, kde se každý vymluví a dá názor na to, co by se mohlo vylepšit v práci, ve vztazích, co očekávají od firmy....ale nepouštět je blíž k tělu..
Ano budeš v podstatě potom sama ale to je úděl lídra, máš vést k výsledkům, a ne se kamarádit. Proto spousta lidí vyšší pozici odmítá, zaprvé to za tu zodpovědnost není tolik placené a zadruhé kvůli vztahům - řešit pak nějaké slepičí roztržky na pracovišti nechceš...
|
|
|
|
No tak ses v někom spletla... Pouč se z toho a jdi dál. Někdo zase někoho odepíše skoro hned kvůli nějaké blbosti. Tak co je lepší? Rovnováha mezi tvrdostí a soucitem se někdy hledá těžko. Tím spíš, že někteří lidi jsou dobří manipulátoři a citoví vyděrači, kteří hrají skvěle roli chudinky a oběti. Prostě už bych se v tom tak nebabrala. Alkoholička už vysmahla, tak se jede dál. Snad s lepším materiálem.
|
|
|
|
Brečet se nesmí, to je pro slabé, kteří nezvládají. Všichni pláčou, a je to špatně. Jednou mi jedna z mých podřízených řekla, že jí z toho pláče na záchodě. Tak jsem se na ni podíval, zvedl jsem se a řekl jí: "Jdi domů a už se nevracej. Potřebuju tu mít jenom lidi, kteří to zvládnou. A ty nejsi jedna z nich."
Nemáš být hodná, máš být zlá. Zlá, až to bolí. Až se budou tvoji podřízení bát, aby neudělali chybu, protože by je to stálo místo, a oni by museli makat na ulici. A to nikdo nechce. A pokud bys to taky chtěla, tak jsi divná, a já bych s tebou nechtěl pracovat. Nikdy. A i když bys chtěla, tak bych ti to nedovolil. Jsi jenom žena, a já jsem muž. A my jsme lepší než vy. A proto musíme být zlí. Abyste to pochopily. Abyste věděly, kdo je tady král. A nikdo jiný.
|
|
|
|
čo bolo to bolo
Nechceš to s tím sexem rozebrat? to by zajímalo i mě. :D
Promiň.
V takové funkci jsem vydržel roky. Ale je to jak píšeš.
Neustále se někdo vtírá.
Nakonec se probíralo i to, že chodím na směnu vysmátý. Po sexu. No co by jiného taky probíraly, soudružky.
|
|
|
|
Kvetak
Co naděláš. Já jsem byl externista (práce na smlouvu jen na pár týdnů a mimo tu budovu) a došel za mnou vyšší manager s nabídkou, která se těžko odmítá.
|
|
|
|
Clovek se spasitelskym komplexem by nemel delat vedouciho.
|
|
|
|
Mě povýšila na škole ředitelka. Udělala ze mě zástupce ředitele. Jenže co to znamenalo? Sebrala mi třídnictví, protože to je jiná role a jiný počet hodin. Zástupce má půl úvazku jako učitel, takže jen dobírá hodiny, není třídním. No a to byla první věc, kterou jsem nelibě nesl. Druhá nepříjemná změna byla - je to spíše kancelářská práce. Vypisuješ suply, dozory, vydáváš zaměstnancům ochranné pomůcky jako uklízečkám, školníkovi apod. Vyplňuješ různá lejstra v kanclu. To mě nebavilo. No a třetí nepříjemnost byla - ředitelka se občas napila, chtěla sex, atd. Pochopil jsem, že si mě instalovala do funkce zástupce a čekala, že z vděčnosti jí budu po vůli. Kvůli tomu zvýšenému platu, protože zástupce má příplatek za vedení.
No za ten vyšší plat mi to fakt nestálo. Uvědomil jsem si, že peníze nejsou všechno. Učitelé za mnou chodili do kanceláře a vzájemně se obviňovali. Někdo chtěl suplovat, někdo nechtěl. Bylo těžké každému vyhovět. Mně nevadilo chodit do hodin na hospitace a hodnotit svoje podřízené. Byli pěkně připravení a byli kvalitní. To byla jediná hezká část práce. Že jsem viděl spoustu pěkně připravených hodin a uvědomil jsem si, kolik úsilí ti moji "podřízení" do toho dali, abych na ně napsal pěkný posudek a hodnocení.
Po roce jsem toho nechal a vrátil se zpátky jako řadový, později opět třídní učitel. Pochopil jsem, že kancelářská práce není pro mě. Že jsem příliš živý a extrovertní. Nejsem introvert. Pochopil jsem, že lepší je šéfovat si svoji třídě a tu si utvořit k obrazu svému. Děti jsou více tvárné. S dospěláky to bylo těžší. Plus dospělí intrikují a jsou složití. Děcka jsou jednodušší na vedení a nemají ještě mozečky na to kazit atmosféru.
Kdybych to nezkusil, nepoznal bych rozdíl. Někdy prostě musíš udělat experiment a získat životní zkušenost. Po této zkušenosti jsem už pak o funkci zástupce, ale ani ředitele neusiloval a naopak jsem si vážil role třídního učitele, kde si v klídku kutím to svoje a mají mě rády maminy děcek. Měl jsem radši žáky a jejich rodiče než učitelky. :-) Jistě ne všechny, ale v průměru. Jako třídní učitel jsem dostával zpětnou vazbu. Dělalo mi dobře, že mě mají rádi a že chtějí se mnou být. Stalo se mi, že na třídních schůzkách se mnou maminky hovořily až do večera. O dětech, o životě, atd. Bylo to moc milé. Lidské.
Proti tomu sedět v kanclu jako zástupce a organizovat dozory, suply - prostě nejsem ten typ. Jo a ještě jsem si vzpomněl, že jako zástupce chodíš domu později. Ředitel a zástupce zavírají školu. Tehdy se škola kódovala. Jako dveře, alarmy apod. Čili to jsem byl doma až ve 4 odpoledne. Zatímco jako třídní učitel jsem si odučil svoje a zmizel jsem domů. Někdy jsem byl doma už třeba v jednu, o půl druhé, ve dvě a celé odpoledne jsem měl pro sebe.
|
|
|
|
Chápu tě, vím, že to myslíš dobře. Časem pochopíš, že litovat lidi, mít příliš mnoho soucitu se nevyplácí. Pomoct, ano - ale maximálně 2x. Každý normální člověk se snaží věci pochopit a zvládnout co nejrychleji a ne být roky v pozici učně. Zastat se někoho - ano, ale max. jednou. Každý člověk za sebe odpovídá sám. Když někdo nezvládá práci, ve které je, musí hledat jinou. Hodně často se totiž stává, že práci ani zvládat nechce, chce jen peníze. Držím palce.
|
|
fimísek |
|
|
|
Naprosto Ti rozumím. Vypracoval jsem se a byl povyšován tak nějak, aniž bych o to stál.
A potom i změnil obor. Ale Ti mladí ani nechcou nic... nechtějí velet.. tak mě k tomu občas dokopou.
Nikdy se nezavděčíš všem. A oni to neznají z Tvého úhlu pohledu. Nedokážou to ocenit.
Máš výhodu, že děláš v malé firmě. Ve velké je to ještě horší. Přestože jsme byli jako rodina v jednu chvíli.
Nezměníš se. Jsi srdcařka. Vždy Ti to bude ubližovat. Tohle znám.
Do své firmy bych si Tě nasadil, ale tady Ti to nesvědčí.
A tu situaci jsem taky zažil. Skončilo to tak, že odešla. To nejlepší, co se mohlo stát.
A s těmi alkoholiky. To stejné. Váleli se pod mašinou, táhlo z nich na 3 metry. Bezpečák měl taky srdce, tak je moc neřešil. Ale jednoho dne toho bylo příliš.
|
|
|
|
32 
42 
38