Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Nesmír: Každý odpočívá jinak. Někdo hraje hry, jiný sportuje, jiný se chodí bavit do společnosti ..... Na samotném odpočinku není nic špatného.
|
|
|
|
Podle mě je to hrozná ztráta času.
|
|
|
|
Už jsem to přehnal, já o sobě spíše moc nepřemýšlím. Je to celé trochu blbost... Nechápu, že tady na ZP vždycky tak uvolním páru, jak kdybych to tahal někam, kde to ani není a přeháněl, asi je to to alter ego nebo nevím, ať to nějaký psycholog vysvětlí a tohle je poslední příspěvek, OK slibuji, možná jen jako reakce, ale ty monology už končím.
|
|
|
|
Líbí se mi moje vlastní originalita prostě a mám pocit, že propadám kultu svého já. To jaký jsem a kdo jsem, hrozně se mi to líbí. Celý můj život je takové dobrodružství, mám pocit, že vše dává smysl a že jsem na nějaká správné trajektorii.
A tady mi každý může psát co chce, že jsem blázen, ale já vím, že jsem úplně normální, navenek mezi lidmi úplná pohodička, vše je tak, jak má být, necítím nic špatného, nic takového není. Jsem jako dokonalý produkt tak trochu, líbí se mi moje verze a vše, jaký jsem. Člověk má sebevědomí a chová se zcela přirozeně a je sám sebou a tohle mi vyhovuje.
|
|
|
|
Člověk nepotřebuje fakta a důkazy, pravdu lze zkrátka cítit a poznat skrze pocity a instinkt a pravda je někdy děsivá, záhadná. Pocit je jako informace, dá se číst, je to jako text nebo číslo na papíře. vy tomu pocitu rozumíte a víte, co to znamená a že je to pravda.
|
|
|
|
Mám pocit, že můj život je do značné míry bizarní a že se mi to paradoxně celé líbí a spíše si to max. užívám. To co mám za sebou, moje aktuální situace + vyhlídky, celé mi to nějak pasuje, jako kdyby tohle bylo přesně to, co chci a je to super.
Chtěl jsem ještě něco napsat, ale už toho radši nechám... :D Možná by to znělo zase moc přehnaně. Já zkrátka jsem o některých věcech fakt hodně přesvědčený, jenže tohle přesvědčení, není to jenom o tom přesvědčení, má pocit, že je to jakási ultimátní pravda, což je vlastně děsivé, jelikož v podstatě jinými slovy to je vše předurčené a osud. Věci, které se dějí jenom proto, že se mají dít, tady už není možnost volby.
|
|
|
|
Čím více nad tím přemýšlím, tím mám větší pocit, že to nepochopím a že to ani nelze pochopit, jelikož zde se objevuje prvek naprosté nelogičnosti. Je to asi jako nekonečný vs. konečný vesmír a jak z ničeho vzniklo něco.
Pravda je ovšem taková, že pro mě je extrémně snadné tu hru nezapnout - chybí jakákoliv ta správná závislácká chuť jí hrát a myšlenky kolem toho, ale v momentě, kdy jí zapnu je extrémně těžké, pardon, nemožné jí vypnout včas. Člověk to udělá už jenom proto, že by se zabil a hrál to prostě třeba 100 hodin v kuse, tak vyhraje nějaký pud sebezáchovy.
V momentě, kdy tu hru nehraju, pak se zdá, že závislý vůbec nejsem a na hru nemám ani pomyšlení, jako kdyby to bylo něco, co jde mimo mě. Vše se aktivuje naráz teprve při zapnutí hry.
Jo vím, je to divné, ale na druhou stranu pro mě je snadné to nehrát, nebude mi to ani chybět, prostě na to nějak automaticky zapomenu. Je to jako přepínat nějaké paralelní vesmíry, ale OK už toho nechám, prostě to nepochopím.
|
|
|
|
MS-fanousek: Mě to právě vůbec neštve... :D jsem až neobvykle klidný a v pohodě, někdy mám pocit, že když se člověku nedaří, že každý takový den a situace tě ve výsledku nějakým způsobem posiluje a zvyšuje odolnost.
Všechny deprese, úzkosti a stresy, co mám za sebou mi spíše jen pomohli stát se odolnější vůči jakýmkoliv negativním věcem a emocím, proto si často připadám jako vyšší bytost, neporazitelný člověk, extrémně silný a odolný a právě tohle nejsou pocity nebo bludy, je to spíše moje přesná a tvrdá realita. Je to prostě reálné. Tady je snadné napsat, že jsou to bludy, ale myslím, že tak nějak spíše já poznám, co je pravda, než Vy.
A je pravda, že já už plány prakticky nejedu a mám pro to snadné vysvětlení. Nejsem plánovací typ. Všechny plány a moje plánování byla jakási dočasná pomůcka, ale nakonec zjišťuji, že bez toho je to lepší, mám rád tu svobodu a možnost být neustále flexibilní a nakonec to beztak jde skloubit i s disciplínou, disciplína není jen o plánech a řádu, jako spíše o náplni a o akci, to neznamená, že veškerá tvoje akce, musí být jako přímka a na ní body stejně vzdálené od sebe, spíše jde o to, kolik vydáš energie. Když hodně, máš disciplínu a když pravidelně, nemusí to být pravidelně ve smyslu na vteřinu a den přesně podle stejného vzorce.
Žije se mi líp bez plánování, stejně vím, co který den chci dělat a udělám a vždycky to vyjde nějak ideálně.
A s tím Slither.io je to asi jinak, než se zdá, mám pocit, že ty projevy jsou velice anomální, je to jako zažívat závislost jiného typu a formátu, z jiného paralelního vesmíru. Není to závislost, jak by člověk očekával a čekal, je to celé trochu divné. Mám pocit, že to nelze pochopit a není způsob a možnost to pochopit.
Ten rozpor mezi hraním a nehraním je totiž naprosto nelogický a extrémně velký, že je to vlastně jako popřít nějaké základní a elementární principy, jak funguje život a jak se projevují závislosti.
Pokud Slither.io nehraju, nejsem závislý, když ho zapnu jsem extrémně závislý. To nedává smysl.
Pouze to, že načtu stránku se to přepne jakoby do úplně jiného módu, ale když to vypnu, jsem opět zpět, tudíž se jedná o jakousi podivnou závislost, která jako kdyby se projevovala jenom z 1/2, chybí jí úplnost, tedy v podstatě to, co se děje, jako kdyby nebylo možné. Je to jako život bez vody.
|
|
|
|
To je prostě k vzteku. Člověk si naplánuje tu nejtvrdší disciplínu. CHce konečně začít makat. A nějaké Slither.io to celé pokazí.
|
|
|
|
"Kdybych přemýšlel jako spirit - ezo člověk ... Mám pocit, že Slither.io je nějakým způsobem identické se mnou, jako kdyby to bylo živé a já to měl v sobě. Nechápu to, ale kolem Slither.io svítí zvláštní kult a aura. S tou hrou prostě něco je, nikdy jsem nic podobného nezažil. Máte hru a máte pocit, že je kolem toho nějaká záhada."
Říká se tomu démon.
|
|
|
|
Kdybych přemýšlel jako spirit - ezo člověk, tak můžu prostě říct, že Slither.io je nějaká zkouška, kterou mi poslal vesmír, zkouška v tom, abych pochopil, že je to pro mě naprosto zničující závislost a já to mohl přestat hrát.
Mám pocit, že se mi rozsvítilo až teď. Slither.io mi přijde, že je skoro jako živý, jako kdybych měl čest s nějakou živou bytostí. Ta hra je nějakým způsobem anomální, nejvíc nechápu ten rozpor mezi hraním a nehraním.
Je to totálně crazy. Při hraní se projevuje extrémně silná závislost, jako být pod vlivem nejlepšího fetu na světě, při nehraní se neobjevují žádné známky závislosti - abstinence, chuť, myšlenky.
Tudíž to řešení je extrémně snadné, stačí to nezapínat a nehrát v momentě, kdy je to možné, ale opravdu nikdy není mm plánem hrát Slither.io, já vyloženě ho nějak hrát ani nechci, nikdy to není můj plán nebo krok, prostě to zapnu nějakou náhodou teprve až třeba po pár hodinách, co jsem na netu.
Mám pocit, že Slither.io je nějakým způsobem identické se mnou, jako kdyby to bylo živé a já to měl v sobě. Nechápu to, ale kolem Slither.io svítí zvláštní kult a aura. S tou hrou prostě něco je, nikdy jsem nic podobného nezažil. Máte hru a máte pocit, že je kolem toho nějaká záhada.
Přirovnal bych to třeba k AI, která oživne a získá vědomí.
|
|
|
|
aléééé
už jsem ve fázi, kdy můj život je asi tak z 90% vyřešený a v pohodě. Slither.io je pro mě tak trochu hádanka, jelikož obecně nějaké online hry a hry na PC jsem už dávno přestal hrát. Od roku 2016 jsem nehrál skoro nic, do té doby než přišlo Slither.io
Přišlo jako duch, jako stín a nějak mě dostalo. Je třeba si to přiznat. Nic jiného než Slither.io nehraju a je 0% pravděpodobnost, že bych cokoliv jiného hrál, prostě jen Slither.io a nic jiného.
Ty všechny ostatní hry, co jsem kdysi hrál a byl na tom závislý, nějak jsem to zkoušel, ale v podstatě to pro mě umřelo, už to beztak nikdo nehraje a ta hra je úplně jiná, 1000 update.
|
|
|
|
čte to někdo? :D mě to pomáhá, abych si urovnal myšlenky. Začínal jsem z extrémního dna, kdy můj život byl extrémně nefunkční a chaotický, jelikož jsem měl depresi a sociální fobii a to mě hodně vyřadilo ze života.
|
|
|
|
Nechci, aby tahle zpověď měla 20 příspěvků jen ode mne, ale ještě dodám:
Vypozoroval jsem, jak to funguje s tím Slither.io. Když ho zrovna nehraju, pak mě to nějak extra neláká, nemám nějaké chutě apod. prostě na to nemyslím a zapomenu, ale v momentě, kdy ho zapnu a začnu hrát, najednou mě to extrémně pohltí a nedokážu to včas vypnout, hraju dlouhé hodiny v kuse.
Dalo by se říct, že fáze útlumu - když zrovna nehraju, je úplně max. v pohodě, jako kdybych na tom závislý ani nebyl.
Ale aktivní gáze - když zrovna hraju, je jako extrémně silná závislost.
Tenhle rozpor mezi tím hraním vs. nehraním moc nechápu a nedává to smysl, ale zkrátka to takto mám. Já někdy mezi cca 20. červnem a 20. červencem jsem tu hru nehrál cca 30 dní v kuse, prakticky jsem na ní zapomněl a vůbec na to nemyslel.
Jediný most a způsob, jak tu hru zapnout, je zkrátka když jsem na internetu a něco tam dělám. A mám právě takový pocit, že jsem si nikdy pořádně neuvědomil, jaké to Slither.io je pro mě démon, uvědomuji si to až nyní.
Pokud bych tuhle hru vyřadil na několik měsíců, budu vlastně dost v pohodě, ani mi to nebude chybět, jenom to prostě nesmím zapnout. Vše ostatní je nějak v klidu, já jiné závislosti ani moc nemám, rozhodně ne tak silné jako je Slither.io. Jasně něco Vás zajímá atd. ale zkrátka to není takové úplně.
Člověk to někdy přežene, ale teprve se zapnutím Slither.io se rozjede něco horšího, co je jako pád do pekla, hrajete, hrajete a prostě Vás to úplně pohltí.
Ta hra je z nějaké své podstaty naprosto kultovní a unikátní a hraní mě baví. Mám pocit, jako kdyby to byl dokonalý produkt, ta hra nemá chybu, prostě Vám to přiroste k srdci a máte k tomu silné poutu, skoro cítíte lásku k té hře.
Naštěstí když to zrovna nehraju, pak mi to nechybí. Je to zvláštní, nechápu to, ale říkám fakt pravdu, vždycky je to problém, jenom když to zapnu, pokud to nehraju, pak vůbec, nemyslím na to.
Já nejdu nikdy na internet účelově kvůli Slither.io, není to moje první cesta a krok ani neplánuji, že to budu hrát, já nejdřív zapnu net a pak se nějakým způsobem dostanu k Slither.io, ale většinou až po nějakém čase a době, není to prostě první krok.
---
Já tu hru nebudu hrát několik měsíců a je po problému. Zahraju si pak třeba o Vánočních svátcích. Chci spíše pracovat, jelikož mě práce baví.
|
|
|
|
Zcela narovinu a upřímně, nikdy jsem neměl silnější a lepší fet, než je Slither.io.
Slither.io je něco co nedokážu pochopit, ta hra je fakt extrémně zábavná a dobrá. Mám pocit, že Slither.io je něco jako, kdybych to byl já. Já jsem Slither.io a bez Slither.io já nejsem já.
Je to hodně silný fet. Ta hra je mojí součástí.
Ale samozřejmě si od toho dám pauzu asi tak několik měsíců a radši fakt budu pracovat. Já poslední dny pracoval, ale Slither.io mi to trochu narušilo.
|
|
|
|
Já když tady psal něco o závislosti na internetu, pravda je taková, že Slither.io tvoří asi 90%. To ostatní je úplně slaboučký, ale to mi dochází až teď.
Když jdu na net jen tak, většinou to vypnu a dojde mi, že třeba po několika hodinách už to stačilo a mám nějaké plány a aktivity.
Když zapnu Slither.io = sebevražda. Spustí se nějaký extra silný cyklus a jsem ve nějakém opojení, jako kdybych měl nejlepší fet na světě, nejde to ukončit a přestat. Kontrola chování je rovných 0%.
|
|
|
|
To Slither.io je taková magie, funguje to jako droga. Je to asi nejlepší hra, kterou jsem kdy v životě hrál, že nejde popsat slovy to hodnocení a co si o tom myslím.
Hraní Slither.io je natolik zábavné a pohlcující, že se tomu nic nevyrovná. Je to jako nejlepší fet na světě, prostě to milujete a chcete to.
|
|
|
|
28 
50 
