Rok 1929, Pražský hrad. Uplynulo již devět let od chvíle, kdy se pod náporem zlé války rozpadla koalice vedená Rakouskem, jíž bylo České království součástí, a to se stalo republikou. Starý řád spojující národy pod klidnou a mírnou nadvládou šlechty byl roztrhán. Následný pomstychtivý hon Francouzů na čarodějnice a jejich nenastytnost uvrhly Německo do bídy, a to ji řešilo americkými půjčkami. Americký trh však praskl, neboť byl uměle nafukovanou bublinou. Blížila se ekonomická katastrofa, a tak se na Pražském hradě začaly jednoho večera sjíždět drahé vozy, aby se zde sešli velmoži z Československa, Polska, Rakouska, Maďarska a Německé říše, aby nalezli řešení.
„Vážení hosté", uvedl řeč pan prezident Masaryk, „po celý život jsem byl věrný Habsburské monarchii. Ve válce jsem pocítil potřebu dáti Čechům větší svébytnost. Nyní se však nový řád zdá se hroutí po velmi krátké době, a já tak uznávám, že musíme nalézt cestu ke starým pořádkům a k vzájemné celistvosti našich národů. Kde byla rozpolcenost, musí být jednota. Kde byl svár, musí být přátelství, Kde byla křivda, musí být usmíření. Kde byl chaos, musí být řád. Je jisté, že nemůžeme obnovit, co definitivně zhynulo. Musíme se dohodnout, jakou formu staronový řád bude mít. Pojďme rokovati o vytvoření Pražské unie, která by sjednocovala země všech zde přítomných velmožů. Nyní promluví zástupce za Německou říši, velice moudrý muž."
K řečnickému pultíku přistoupil Němec. Byl to asi čtyřicetiletý muž, oproti Masarykovi vyzařoval energii a vitalitu. Vlnité blond vlasy měl po stranách vyholené dle moderní módy a na nose měl černé kulaté brýle značící vysokou inteligenci. „Moji přátelé," promluvil příjemným hlasem, „sešli jsme se zde, protože nadchází doba velikých změn a my se na ně musíme připravit. Můžeme očekávat, že Amerika začne velice brzy stahovat svůj kapitál z Německa i ze zbytku Evropy. Obáváme se, že do čtyř let by se v Německu mohli chopit moci fanatici ze socialistického Hitlersbewegung. Tomu musíme předejít, protože by to do deseti let nepochybně skončilo krvavou válkou a genocidou. Přišli bychom o mnoho křesťanů a židů, dobrých a přínosných lidí.
Lid musí vidět, že vše pevně řídí schopní lidé, tak předejdeme fanatizaci. Nově vzniklou Pražskou unii povede zkušená šlechta všech zúčastněných zemí. Šlechtické tituly se tímto opět legalizují a navrací svým právoplatným majitelům. Prohloubíme naše ekonomické vazby a spojíme naše vojenské síly. Jinde bude bída, ale v naší unii budou vyrůstat továrny a kavárny. Aby to však bylo možné, musíme překlenout naše rozdíly a minulé křivdy. Československo by mělo vyjít vstříc svým bratrům a sestrám v pohraničí. Mladá republika potřebuje doladit svoji ústavu. Sudety dostanou autonomii. Němečtí úředníci v Sudetech dostanou zpět svoji práci a do Československa v rámci spojenectví přijde v příštích letech další milion Němců z Říše, aby zde pracovali. Tím předejdeme budoucím třecím plochám v našem česko-německém dvojnárodě.
Dále musíme vyřešit otázku Polského koridoru, o které budeme diskutovat s Poláky. Též jsme znepokojeni tím, že blížící se krize umožní expanzivní politiku Sowjetunionu. Svaz svinských socialistických republik by mohl do šestnácti let zabrat velký kus svobodné střední Evropy. Mnoho Němek i Češek by bylo znásilněno Rusy. Prusko by přestalo existovat. Polsko by nepochybně přišlo o Kresy. Do necelých dvaceti let od nyní by Rusové mohli provést převrat i v Československu. Za dalších dvacet let by tímto tempem mohla být v Praze sovětská okupační vojska. A za méně než sto let od nyní by v Evropě hrozila další velká válka, obzvláště Suwalský koridor by byl velmi zranitelný. Byl by to velice nestabilní světový řád. Nic z toho nechceme a proto musíme spojit naše síly, abychom dopady krize co nejvíce omezili. Více k tomuto jistě řeknou Poláci."
Němec odstoupil od pultíku a vystřídal jej Polák. „My Poláci máme velice zlou zkušenost se sovětským agresorem. Jsme valem Evropy před rudou hrozbou a nyní se tento val v rámci Pražské unie významně rozšíří. Můžeme ujistit Němce, že Polský koridor již nebude překážkou. Hranice uvnitř Pražské unie efektivně zaniknou, tedy Polsko nebude blokovat transport německých vojsk a materiálu přes svůj koridor k moři. Němcům bude umožněno postavit z Pomořan do Ostpreussen novou frekventovanou komunikaci. Též zajistíme diplomatickou cestu navrácení Danzigu Německu. Pro nás je velice důležité, aby vojska všech členských zemí mohla být rychle v případě potřeby přesunuta k východní hranici."
Němec spokojeně pokýval hlavou. Poláka následně vystřídal Rakušan. „My Rakušané jsme velice rádi, že se konečně obnovuje přirozený řád ve střední Evropě. Habsburská šlechta se bude aktivně podílet na správě nové unie!" Následoval poslední, Maďar. „I my jsme velice rádi, že touto rozumnou dohodou bude částečně zvrácena potupná Trianonská smlouva. Nyní přestáváme mít chuť trhat Československo, protože Maďaři ze Slovenska budou opět s námi sjednoceni mírovou cestou." Tato slova si vysloužila spokojené bručení pod vousy jak u Masaryka, tak Poláka, který se přestal v duchu zabývat Těšínem, Oravou a Spiší. Všech pět mužů si podalo následně ruce, podepsali závaznou smlouvu utvářející Pražskou unii, a odebrali se hodovat s dalšími přítomnými – knížaty, hrabaty, markrabaty, pážaty a vší další šlechtou, která se právě stala vládnoucí elitou v nově vzniklé unii…
Takto rozumní bohužel naši politici ve skutečné historii nebyli. Náš svět zažil mnohé krveprolití a křivdy, a nyní čelí dalšímu zlu. Právě proto se nyní zamysleme nad tím, co můžeme udělat pro posílení svobodné Evropy. Některé myšlenky, které kvůli tvrdohlavosti našich předků nemohly najít uplatnění před necelými sto lety, ba tehdy ani nikomu nepřišly na mysl, by mohly najít živnou půdu dnes. Antisocialistická federace Čechů, Slováků, Poláků, Němců, Rakušanů a Maďarů – nové tvrdé jádro Evropské unie, která je naším domovem a kterou milujeme. Silný val proti Rusku, ekonomická a vojenská velmoc, základ pro jednotnější EU. Na měnění historie je pozdě, ale píše se její další kapitola. A jaká bude, to ovlivnit můžeme. |
| Bratři a sestry |
 27 |
|
|
Hulikrb