Narodil jsem se do obyčejné rodiny střední třídy. Na první pohled normální život, ale už odmala jsem cítil, že nezapadám. Byl jsem oplácaný, pocházel jsem z východu, což děcka okamžitě vycítila. První stupeň ještě šel, ale na druhém stupni se naplno rozjel rasismus, posměšky a ignorování. Lidi se se mnou bavili jen tehdy, když něco potřebovali. Nebyl jsem brán vážně, ale nějak jsem to přecházel. Na střední už to bylo lepší, diskriminace tam nebyla tak často, ale pořád jsem měl pocit, že můj názor je druhořadý a nikoho nezajímá. Začal jsem se postupně uzavírat do sebe.
Během střední školy jsem začal s kamarádem provozovat sázkové poradenství. On už v tom měl zkušenosti a točil díky tomu ročně miliony, ale zároveň byl závislý na hazardu. Já si přišel na pár desítek tisíc, což byla moje první podnikatelská zkušenost. Po roce jsem ale věděl, že to začne padat do sraček, hlavně kvůli jeho chování a vztahu k penězům, takže jsem odešel.
Pak jsem zjistil, že mě baví komunikace s lidmi, a začal jsem dělat digitální marketing. Makal jsem víc než dvanáct hodin denně a po pár měsících se to opravdu rozjelo. Jenže kvůli rodinným důvodům jsem toho musel nechat a hledat normální práci. Po zhruba měsíci jsem skončil v call centru, kde jsme volali náhodným lidem, nutili je zakládat účty u našeho brokera, posílat peníze a obchodovat. Bylo to špinavé, protože člověk, který poslal méně než půl milionu, o ty peníze většinou přišel. Po třech měsících toho na mě začalo být moc a objevily se spánkové paralýzy. Trvaly asi dva měsíce, třikrát týdně. Do práce jsem chodil jako vyhořelá troska, vyčerpaný, zklamaný ze sebe, s pocitem méněcennosti a agresí proti sobě. Měl jsem pocit, že nemám žádný přínos pro svět. Začal jsem mít i pocit, že mě někdo sleduje, což dávalo smysl, když jsem fakticky pomáhal okrádat lidi o peníze. Přestal jsem tam chodit a znovu jsem začal získávat klienty v digitálním marketingu.
V tej době jsem poznal úžasnou holku. Trávil jsem s ní čas, ukončil jsem práci v té pochybné firmě a věnoval se vlastnímu podnikání. Jenže jsem měl obrovský problém s emocemi. Nedokázal jsem se otevřít, ukázat city nebo udělat krok, který by vztah posunul. Po pár měsících to skončilo a tehdy se to celé zlomilo. Začalo vyhoření, totální nechuť něco dělat, vztek na svět a nulová chuť převzít zodpovědnost za svoje činy. Jen jsem všechno sváděl na ostatní.
Pak za mnou přišel kamarád, že potřebuje udělat něco, co nebylo úplně super. Do detailu se mi o tom nechce psát, ale byla to další volba, na kterou hrdý nejsem. Pořád jsem byl ve vyhoření, dělal věci, které jsem dělat neměl, a pak přišla další rána. Rodinný příslušník byl vážně nemocný a čekala ho operace. Finančně jsme na tom nebyli nejlépe a já jsem chtěl pomoct. Nenapadlo mě nic jiného než skočit do světa omamných látek. Ne jako uživatel, ale jako prodejce.
Chvíli to šlo hladce, ale pak přišel den, kdy se všechno obrátilo. Přišel poděl. Dostával jsem výhružné zprávy, že pokud neseženu peníze, skončím někde ve škarpě. Měl jsem sehnat statisíce za čtyři dny. Byl jsem pod neskutečným tlakem, chodily výhružné telefonáty, ohlížel jsem se přes rameno a dokonce na mě jednou vytáhli pistoli. Prosil jsem kamarády, ale nikdo takové peníze neměl. V bance mě kvůli nízké bonitě odmítli. Nakonec jsem ustřihnul poslední možnost a vzal si nebankovní půjčku. Vzal jsem peníze, donesl je na místo, kam jsem měl, a až tehdy se mi po několika dnech ulevilo a mohl jsem se vyspat.
Další měsíce jsem splácel, ale už jsem to nedával. Začal jsem splácet půjčku půjčkou a dostal jsem se do klasické dluhové spirály. Vyčerpaný, v dluzích, několikrát podělán v byznysu, unavený ze všeho.
Před pár měsíci jsem si řekl, že takhle žít nechci. Začal jsem věci řešit. Mám stále pohledávky přes sto tisíc, ale tentokrát je řeším. Poprvé jsem převzal zodpovědnost a šel jsem za odborníkem. Vím, že jednou může přijít moment, kdy se někdo z minulosti ozve a udělá něco, co nechci. Ale tak to prostě je. Život si řídíme sami a za svoje rozhodnutí neseme následky.
Nevypsal jsem všechno. Chybí tam i moje ztroskotané vztahy kvůli nedůvěře a strachu z lásky. Mrzí mě to, ale už to nevrátím. Doufám, že to někdo dočetl až sem. Budu rád za názory a ještě víc za doporučení na terapeuta v Praze nebo okolí. Chci přijít na to, proč jsem bezemoční člověk, který se bojí závazků a nechce se vázat. A proč si kazím věci, které jsou v životě nejdůležitější. Potřeboval jsem se z toho vypsat, protože už to nemám komu říct. |
20 
raději anonymně
44 
50 