Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Michal-222: To tu nikdo netvrdí, v tom s tebou souhlasím.
|
|
|
|
povolené znaky:
Já si naopak myslím, že tohle je pro každý vztah začátek konce ... tady to, že když věci nejdou tak, jak si je člověk vysnil, že je to kvůli nesprávnému partnerovi a že někde venku chodí někdo, s kým vůbec žádný problém mít nebudu a celý život bude jak procházka rajskou zahradou...
|
|
|
|
"Vždyť sám říkáš, že to nefunguje…a přesto si myslíš, že by to fungovat mohlo"
Jo, protože většina těch věcí, na kterých to krachlo, byly malichernosti. Předpokládám taky, že se člověk v čase zlepšuje v komunikaci, ví trochu víc, trochu se mu obrušují hrany. Ale já se tě ani nesnažím přesvědčit, že jsme mohli fungovat konkrétně my dva (ne ty a já, ale já a ta holka), jako spíš že to nejde takhle plošně odmítnout. Šance mohou být malé, ale jsou.
"Tak na to asi žádný argument nemám…"
Tak polož lépe otázku, pokud jsi teda nechtěl slyšet, že jsem k poznání dospěl skrze smysly a žitou zkušenost, abys mohl argumentovat subjektivitou a napadnout objektivní poznatelnost světa. Jasně, že je to subjektivní, jako skoro všecko.
|
|
|
|
“Prostě to vím”
Tak na to asi žádný argument nemám…
|
|
|
|
"A jak to víš?"
Prostě vím. Nebo zkus být konkrétnější, jak to myslíš.
|
|
|
|
“ Samozřejmě, když jsme byli spolu a každodenní existence byla hrozná, vyčerpávající, ustupovalo ono čaro do pozadí a nebylo samo o sobě dostatečně nosné, aby ten vztah udrželo.”
Vždyť sám říkáš, že to nefunguje…a přesto si myslíš, že by to fungovat mohlo.
|
|
|
|
“ Podívej se, já můžu vycházet jen z toho jednoho případu, který jsem zažil. A tam to prostě je trvalá kvalita.”
A jak to víš?
|
|
|
|
"To že se z upečeného kuřete stane zase živé také není nemožné, jen je to velmi nepravděpodobné…
(to není legrace, to tak skutečně je)"
Do problematiky resuscitace pečených kuřat nevidím, budu ti tedy věřit. V to případě to však nic nemění na tom, co jsem napsal.
"Ale zase jenom chvíli…"
Podívej se, já můžu vycházet jen z toho jednoho případu, který jsem zažil. A tam to prostě je trvalá kvalita. Samozřejmě, když jsme byli spolu a každodenní existence byla hrozná, vyčerpávající, ustupovalo ono čaro do pozadí a nebylo samo o sobě dostatečně nosné, aby ten vztah udrželo. Kdybychom však byli trochu jiní, a možná by stačilo být jen trochu starší, tak to mohlo klidně fungovat. Oba jsme šli dál, máme jiné vztahy, zažíváme normálně štěstí... Ale pořád je tam cosi speciálního.
|
|
|
|
Michale, ale jako já ti rozumím. Tvůj pohled a názor je správný. Koukáš na to zdravým pohledem a tak, jak by každý měl.
Ale tady byl dotaz, jak dlouho to může trvat a já dávám příklad lidí, kteří mají a vnímají svůj vztah jinak. Máš spousty druhů lidí, kteří lásku berou a vnímají jinak. Co je pro někoho posedlost, kontrola pro druhého může být projev zájmu..atd.
|
|
|
|
“ Tady se asi neshodnem, nevadí. Věřím, že tam může být několik rozchodů, ale nakonec jsou stejně spolu. Ale to je jedno.
Loca Loca”
Já vím, nikdo se se mnou neshodne…ale taky nepřijde nikdo, že zrovna on je ten, komu se to podařilo.
Já myslím, že je lepší stát nohama na zemi než se vznášet v oblacích…
|
|
|
|
“ S tímhle do jisté míry souhlasím, ale jen do jisté míry, protože když se s tím člověkem pak vidíš, tak to zase šlape jak zamlada.
povolené znaky”
Ale zase jenom chvíli…
|
|
|
|
“ To přece není nemožné, jen velmi nepravděpodobné.”
To že se z upečeného kuřete stane zase živé také není nemožné, jen je to velmi nepravděpodobné…
(to není legrace, to tak skutečně je)
|
|
|
|
Tady se asi neshodnem, nevadí. Věřím, že tam může být několik rozchodů, ale nakonec jsou stejně spolu. Ale to je jedno.
|
|
|
|
"Já vím, ale jenom když s tím druhým nežiješ, a máš ho jen ve svých vzpomínkách…"
S tímhle do jisté míry souhlasím, ale jen do jisté míry, protože když se s tím člověkem pak vidíš, tak to zase šlape jak zamlada.
|
|
|
|
“ Michale, ale ten cit je celoživotní.”
Já vím, ale jenom když s tím druhým nežiješ, a máš ho jen ve svých vzpomínkách…
|
|
|
|
Loca ví, o čem mluví. Fungovat by to dlouhodobě mohlo, proč by ne, jen je to další, relativně vzácná proměnná.
Se s tím člověkem prostě vidíte a víte, což se mockrát za život nepřihodí. Ale furt je, bohužel, potřeba se potkat i ve spoustě dalších věcí. To přece není nemožné, jen velmi nepravděpodobné.
|
|
|
|
Michale, ale ten cit je celoživotní. A to, že to někomu vyjde a jinému ne, je vedlejší. Tady popijuji ty vnitřní pocity, ten neměnný stav lásky daného jedince.
|
|
|
|
" pry jo, ale je to fakt pravda a plati to pro kazdeho?
Uztunejsem"
...
Neexistuje žádný způsob jak dokázat, že to platí (a bude platit) úplně pro každého. Stejně jako každou jinou "vědeckou" hypotézu, to lze jen vyvrátit - když se podaří najít nějaký případ, kdy to neplatí. Zatím se to myslím nikomu nepodařilo.
...
Takže to samozřejmě (jako každá jiná "vědecká" hypotéza) připouští neomezené možnosti pro nějaké náboženství...
|
|
|
|
Michal222: pry jo, ale je to fakt pravda a plati to pro kazdeho?
|
|
|
|
Uztunejsem:
Jo jo, akorát že to funguje jen chvíli...
|
|
|
|
"Michale, v reálu někdy už žádnou. Bohužel
Loca Loca"
A o tom to celé je. Může být partner zázrak jaký chce, ale všechno je to na nic, když není ochotný se pro toho druhého tak trochu obětovat...
|
|
|
|
Michal222: "No jasně, ale jakou on má motivaci ti to dávat?"
Takovou, ze on/ona na tobe visi taky. Je to cista pozitivni energie, az euforicka, kterou cerpas treba jenom z jeji/jeho pritomnosti. Ani nemusi mluvit, staci jenom kdyz je vedle tebe. Tezko se to vysvetluje pokud si to nezazil. Rikal jsem tomu splynuti dusi a k tomu vsechny ty divny nahodny znameni, jak kdyz s tebou mluvi vesmir.
Jednou za zivot kamarade, prebilo to kompletne vsechno, co jsem do te doby zazil.
|
|
|
|
Michale, v reálu někdy už žádnou. Bohužel
|
|
|
|
"Proto je ten člověk tvojí slabinou, je to někdo, kdo má to, co ty chceš. Jinej ti to neumí dát."
No jasně, ale jakou on má motivaci ti to dávat?
|
|
|
|
Loca Loca:
Já na tohle nevěřím. Vím o čem mluvíš, ale nevěřím, že tohle funguje dlouhodobě...
|
|
|
|
Já ti rozumím Michale. V tomhle ohledu máš pravdu a ano, je to tak jak píšeš. Ale to jsou ty "normální, běžné" vztahy. Kterých je většina.
Ale stane se, že se potkají dva, kdy to prostě do sebe zapadne. Jenže to pochopí jen ten, kdo zažil. Je tam nějakej blok, kdy jeden něco potřebuje a druhej to má. Myšleno co vysíláš a co přitahuješ. Prostě se najdou dva, kteří uspokojují ty nevědommé potřeby psychiky. Proto je ten člověk tvojí slabinou, je to někdo, kdo má to, co ty chceš. Jinej ti to neumí dát. Těžko se to vysvětluje.
Ale tohle se stává u nekonfekčních lidí.
Jinak samozřejmě může celý život žít v hezkém, hodném vztahu, který popisuješ a prožijí spolu třeba 40 let spokojeného manželství. V tom duchu, jak popisuješ. Ale ta slabina je v mozku zažraná. Má jí tam. Nezapomene. To byla ta droga. Tohle ne, to je život. Ale spokojený.
|
|
|
|
Loca Loca:
Né, chci říct, že na to tvoje puzzle moc nevěřím. To, že jsou spolu nějací dva lidi schopní vydržet je spíš důsledkem nějaké té ochoty nedělat ptákoviny, tolerovat toho druhého a obecně se smířit s tím, že život prostě není vždycky takový, jaký by si ho člověk přál….než nějaké super kompatibilní psychiky.
…
Takže podle mě - když by se vzal nějaký vzorek těch lidí, co spolu žít delší dobu dokázali a proházeli se mezi sebou, že by spolu dokázali žít taky
|
|
|
|
Však to mám taky zakázané, nějakou nespokojenost…
|
|
|
|
Michale, já si myslím, že jsi v tomhle ohledu spokojený muž
|
|
|
|
Loca Loca:
Myslím, že svatba je spolehlivý lék na každý druh lásky…
|
|
|
|
Vsechny vase vztahy z rozumu, setrvacnosti jsou mi jedno... To ze si na nekoho zvyknu a budu ho mit rad je sice krasny, ale je to nic oproti tomu kdyz potkas nekoho, kdo ti dava stejne jako herak. Je to iluze? Jak dlouho to trva? Proc se to deje? Vetsinou takovyho cloveka potkas v nejmene vhodnou dobu a jednou za zivot.
Co to je? Kdo te zkousi a proc? Ma to nejaky vyznam? Proc se to stane s timhle jednim a ne s milionem dalsim?
--------------
Protože v životě se může stát, že potkáš člověka, který na vždycky zůstane tvoje slabina. Někomu se to stane, někdo nikdy takového nepozná. A pokud ho poznáš, ten člověk bude tvoji slabinou po celý zbytek života. A stane se to díky nastavené psychice, kdy se setkají dva, které do sebe zapadnou jako puzzle.
|
|
|
|
Povolene znaky: dik za nazor, takhle jsem se tenkrat bal, ze by to dopadlo, ale kdo vi.
Palmenometarka: s clovekem s kterym jsi nebo nenaplnena laska?
|
|
|
|
Mně se ten stav během 25 let po vlnách vrací, opakuje.
|
|
|
|
Nenaplněná láska je na celý život,
pokud nestihneš odhalit, že za maskou anděla se skrývá příšera.
Když ti zmizí z života dřív, než se stihneš vyznat. Je to asi jediný způsob, jak si zachovat nějaké iluze o ženách...
|
|
|
|
Michal222: schvalne se ji zeptej, jak dlouho tval ten raus a vzniklo z toho jen "mam te rada" nebo chces-li tak "rozumova laska". Docela by me to zajimalo.
|
|
|
|
“ styd se, lovit ve vodach manzelu a manzelek povazuji za arcizmrd*tvi,”
Jo jo, to jsem slyšel i doma….nakonec jsem musel utéct. Odsud taky utíkám…
|
|
|
|
Michal222: styd se, lovit ve vodach manzelu a manzelek povazuji za arcizmrd*tvi, ale co uz. Musela byt hodne zamilovana. To ti dava docela kamen na krk ne? Vedomi, ze nekdo kvuli tobe opustil manzela? Mela deti?
|
|
|
|
No, když už jsme u toho, já jsem někdy v 17 taky jednu holčinu přiměl k tomu, aby se rozvedla a vzala si mě…
|
|
|
|
Michal222: Ja taky takove neznam, vetsinou lidi drzi pohromade deti a hypoteka. Popripade to, ze jeden z partneru je tajne neverny a tak je pro nej spoluziti s tim druhym snesitelnejsi.
Mozna je monogamie jenom mytus a lidi to drzi az moc na silu nebo ze strachu, ze to nove muze byt horsi.
|
|
|
|
Uztunejsem: Když jste se k sobě nehodili, tak bys z toho asi nevytřískal ani ty dva roky. Já do toho šel, oba jsme se kvůli tomu tehdy rozešli, chvilku byla euforie a pak už to víceméně jen skřípalo. Po půl roce jsme to rozpustili a dost se mi ulevilo. Ta nevysvětlitelná přitažlivost tam je jaksi furt, ale každodennost prostě vůbec nefungovala. Možná kdybychom vedli jiné životy, potkali se později, víc se snažili... Ale tehdy to fakt nešlo.
|
|
|
|
Uztunejsem:
Aha…no já pořád hledám nějaké ty, co jim láska vydržela až do smrti, jak se o tom všude mluví….a když nepočítám ty, co se stihli včas zabít, tak jsem takových případů zatím moc nepotkal…
|
|
|
|
Michal222: my spolu nejsme, ja do toho nesel, protoze jsem dal prednost rozumu...
Jenom si lamu hlavu, co by bylo, kdybych do toho tenkrat sel. Za jak dlouho by to zmizelo? Zmizelo by to vubec?
Moc jsme se jinak k sobe nehodili... ale nikdo nevi. Takhle dejova linka uz zustane navzdy zapovezena.
|
|
|
|
Uztunejsem:
No a jak dlouho už jste spolu?
|
|
|
|
Michal222: "A už jsi někoho takového potkal?"
Ano a nejenom ja. Vetsinou to nici rodiny, protoze lidi jsou schopny kvuli tomu vsechno zahodit.
|
|
|
|
Odlisny: To je prave bezny stav, ze se clovek vetsinou chova hezky a se zajmem ke sve rodine, pratelum, partnerovi.
Ale jak se ten clovek chova k ostatnim? To podle me ukaze skutecny charakter.
Jen nekdo vyjimecny se zajima i o lidi, se kterymi zadny osobni vztah nema. Ten clovek byl velmi dobry pozorovatel a analytik druhych lidi, ve spojeni s empatii dokazal v druhych vyvolat pocit, ze je chape a ma je rad.
Ja jsem teda nikdy nezazila takovy pocit skoro az bezpodminecne lasky, jako od nej. Mela jsem pocit, ze videl i to nejhorsi ze me, ze me videl presne takovou, jaka jsem a presto me mel rad. I kdybych se snazila se mu zhnusit, ztrapnit se, sama ho odmitat, on by me neprestal mit rad.
Nebylo to jako bezna laska mezi muzem a zenou, ale neco jineho a pro me silnejsiho a proto je pro me jenom tohle opravdova laska.
|
|
|
|
jesterka: Člověk který cítí ke všem lidem nějaké hlubší emoce je člověk psychicky nemocný. To že lidé mají rádi své rodiny a k tomu pár kamarádů, je naprosto v pořádku. To že se někdo chová k druhým nějak vůbec nic nevypovídá o tom, co k nim necítí, může to být jen poza, naučené chování, nemá to s tím, co cíti uvnitř nic společného.
Proto je nesmysl sledovat, jak se chová k cizím. Když se vyloučí extrémy a nějací sprostáci, tak drtivá většina lidí se k druhým chová standartně, odměřenějí, s odstupem. Nic z toho nejde poznat, proto dívej jak se chová k jiným je nesmysl. Naopak, pokud žije každou emocí cizího člověka, tak si ten bordel bude nosit i domů, bude psychicky nestabilní, přeplněný, vyhořelý.
|
|
|
|
Uztunejsem: Jak jsem psal, to závisí od toho druhého. U nich to vyprchalo po tak roce až třech a u mě tím pádem taky. Kdyby to u nich nevyprchalo, tak u mě by to taky nevyprchalo.
|
|
|
|
Uztunejsem:
"To ze si na nekoho zvyknu a budu ho mit rad je sice krasny, ale je to nic oproti tomu kdyz potkas nekoho, kdo ti dava stejne jako herak. Je to iluze? Jak dlouho to trva? Proc se to deje? Vetsinou takovyho cloveka potkas v nejmene vhodnou dobu a jednou za zivot."
A už jsi někoho takového potkal?
|
|
|
|
"Vsechny vase vztahy z rozumu, setrvacnosti jsou mi jedno... "
Já to říkám pořád - vztahy z rozumu jsou nanic. Lepší jsou vztahy z blbosti...
|
|
|
|
Povolene znaky: Tak kdybych potkala nekoho dalsiho, kdo ma rad vsechny lidi a kdo je velmi empaticky, chape me a da mi identitu, tak je vysoka pravdepodobnost, ze se do nej take zamiluju. Proto je tam podle me i ta racionalita.
Jak tu nekdo napsal driv - ze kouka i na to, jak se ten druhy chova k lidem, ktere nepotrebuje, protoze tak se jednou bude chovat k tobe. To je take racionalni a je to podle me zaroven vrchol empatie - kdyz chapes a mas rad i cloveka, ktery je uplne jiny nez ty a ze ktereho nemas zadny "uzitek".
Zkratka jsou to dve ruzne veci, kdyz mam pocit, ze me ma nekdo doopravdy rad jako cloveka, nez kdyz je nekdo jen oblbnutej chemii a kdyz chemie odejde, tak se na me vykasle.
|
|
|
|
To, že by ty chyby neviděl mi přijde jako daleko lepší varianta, než když je přechází a druhou stranu omlouvá. A to si myslím, že je ta častější varianta.
|
|
|
|
Stary pes: to zes to nezazil, neznamena ze to neexistuje.
Ja pisu o necem, co tady chape asi jenom Loca.
Vsechny vase vztahy z rozumu, setrvacnosti jsou mi jedno... To ze si na nekoho zvyknu a budu ho mit rad je sice krasny, ale je to nic oproti tomu kdyz potkas nekoho, kdo ti dava stejne jako herak. Je to iluze? Jak dlouho to trva? Proc se to deje? Vetsinou takovyho cloveka potkas v nejmene vhodnou dobu a jednou za zivot.
Co to je? Kdo te zkousi a proc? Ma to nejaky vyznam? Proc se to stane s timhle jednim a ne s milionem dalsim?
|
|
|
|
jesterka: Tam za mě není žádný rozpor. Čistě hypoteticky si představ, že se objeví další člověk, co se bude k ostatním i k tobě chovat tak, aby ti to imponovalo, a navíc, ať nežeru, bude i velmi empatický. Řekla bys, že se do něj se 100% jistotou zamiluješ?
|
|
|
|
Já jsem se nezamilovával. Vybíral jsem si. Stejně jako výběr auta nebo psa. Spousta schůzek, spousta práce. Že bych někoho někde potkal a zamiloval se - to znám jenom z filmů. Já jsem k tomu přistupoval pragmaticky. Tak jak auto má parametry, výkon motoru, najeté kilometry, spolehlivost atd., tak stejně jsem si vybíral lidi k sobě. I kamarády. Co se týká IQ, vzhledu, společných koníčků, aktivit, hlavně venku. A když jsem našel někoho, kde jsem viděl, že máme k sobě blízko a budeme si vyhovovat, tak jsem pak měl vztah. Ale neříkal bych tomu zamilovanost. Bylo to spíše něco jako kombinace výhod, kompatibilita, reciprocita a současně návyk. Lidi nechápou, jak funguje mozek. Že totiž když s někým zažíváš hezké chvíle, tak se ti to zapisuje do synaptických drah v mozku a mozek se dožaduje opakování. Lidi tomu říkají básnicky láska, zamilovanost, cit... ano je to tak, sle ta podstata je fyzikální, chemická a biologická. Přičemž nejdůlěžitější je to, co jsme psal. To vtiskávání do mozku. Každý společný smích, každý společný výlet, každý orgasmus - to všecko se zapisuje do mozku a mozek se dožaduje opakování. A proto pak se těší, když se partner vrací ze služební cesty nebo se vrací z nemocnice atd. Těšíš se, protože mozek už ví, že bude zažívat to osvědčené a příjemné, na čem má návyk. Ale návyk je přirozený, fyziologický stav. Máme návyk na domov, na bydliště, návyk na prac kolektiv, návyk na jídla, na druh muziky, návyk na psa, atd. 90% toho, co člověk dělá, je věc návyku nebo naplńování potřeb. Mimochodem kdo někdy zkoušel žít promiskuitně a mít čím jak největší šíři záběru, tak ví, že se to nedá dělat dlouho, ale pouze po určitý omezený časový úsek. Protože mozek stejně automaticky z té šíře redukuje a vzniká oblíbenost, vylučovací metodou se mozek stejně dopracuje jen k pár lidem nebo jednomu. Takže já nevěřím na harémy plné partnerek nebo partnerů. To je nekonformní pro mozek. Mozek mohem spíše inklinuje k tomu, co si vyhodnotí jako TOP z toho kvanta a má tendeci spíše se vázat na jednoho nebo jen pár lidí. Široké harémy jsou mýtus. Nebo dočasný experiment. Záhy přijde nasycení a vystřízlivění.
|
 starý pes |
|
|
|
Byl jsem zamilovaný 3x v životě, o holky jsem se začal zajímat ve 12 letech, od té doby nebylo žádné období, kdy bych zamilovaný(i neštastně) nebyl. Takže mi to na 2,3 roky nějak nevychází.
|
|
|
|
Pár dní až třeba dva roky. Pak je někdo buď schopný lásky anebo není a odchází. A vzhledem k tomu, že láska v tomto ohledu partnerská je spíše duševní, než fyzická, tak je podle mě i částečně racionální, takže souhlasím v tomto s Jesterkou. Úplně odděleně to podle mě také ale není ono. Už jste si někdy všimli, že by někdy někomu někdo přál všechno dobrý a byl odmilovanej? Většinou se rozejdou ve zlým, ale když má někdo někoho rád, tak ho má i tak, i pokud spolu nežijí nebo se nějak rozejdou.
Zamilovanost je víceméně biologicky k tomu, abychom věděli, zda jsme pro sebe vhodní fyzicky, případně, abychom měli pěkné a zdravé děti :)
|
|
|
|
U mě trvá už čtvrtým rokem. Ale nejsem emocemi a hormony zmítaná žena, co mění názor pětkrát denně.
|
|
|
|
Povolene znaky: Laska je podle me racionalni. Aspon ja potrebovala delsi dobu, nez jsem se zamilovala a bylo to na zaklade toho, jak se choval ke mne a k druhym. A take kvuli tomu, ze mi dal pocit identity a ze me chapal, byl velmi empaticky.
Tohle neni neco, co zmizi, ten clovek proste takovy je a proto je to trvale.
|
|
|
|
jesterka: Tak to je jasné, že samotná chemie dlouhodobě nestačí, ve vztahu musí být i určitá míra kompatibility, ale jde mi o to, že nejdřív člověk iracionálně miluje a až pak si to nějak zdůvodní. Nakolik je v tu chvíli objektivní, je otázka, ale já bych řekl, že právě moc ne.
Vždycky je někdo hezčí, chytřejší, dovede lépe naslouchat, jí přijatelnějším způsobem polévku, akorát to není ten tvůj člověk. A tady to jádro lásky k danému člověku je vždycky trochu mystérium, ať už si to okecáš jakkoliv.
Jediný případ, kde to úplně neplatí, je intimita, protože po dost dlouhém vztahu se můžeš ocitnout v situaci, kdy tě prostě nikdo jiný nezná lépe než ten tvůj partner.
|
|
|
|
Uztunejsem: Tak muzu psat jen o sve zkusenosti, coz asi kazdy, kdyz nic jineho poznat nemuzes.
Kdyz jsem byla zamilovana, mela jsem (a stale mam) pocit, ze vzdy kdyz budu sama sebou, tak budu i s nim.
Tenhle pocit ti chemie/zavislost nikdy neda. Tam potrebujes dostat svoji "davku", svoji "drogu", proto to tak boli, kdyz ji nemuzes mit.
Chemie je vztah muz-zena a vyusteni je v idealnim pripade splozeni deti. Laska je vztah dvou dusi.
|
|
|
|
Jesterka: "To jsem myslela tim rozumem. Je to zaruka, ze bude trvala."
Zaruka v tvem pripade, ale ten druhy porad muze podlehnout chemii, pouziji-li tvoje pojmenovani, pro to co oba chapeme stejne, akorat tomu kazdy rika jinak.
Takze jaka zaruka? Zaruceny mas akorat, ze umres.
|
|
|
|
Pvolene znaky: "Láska není vůbec rozumná. Člověk si může zpětně najít důvody, kterými si ji odvodní, ale nezačne milovat, protože má dobré důvody."
Tak to ale mysleno nebylo. Nemuzes si vybrat, koho budes milovat, ale zaroven myslim, ze uz je dane v tobe, do koho se zamilujes. Jde o to, ze to neni jen chemie v mozku, ale vis, proc druheho obdivujes a pretvrvava to, i kdyz chemie opadne. To jsem myslela tim rozumem. Je to zaruka, ze bude trvala.
|
|
|
|
Michal: To se ale vubec nevylucuje. Druheho obdivuji prave kdyz citim, ze me ma rad a chape me a pritom bez idealizace vidi, jaka doopravdy jsem vcetne toho spatneho.
Slo mi jen o to popsat rozdil mezi chemii (zavislosti), kdyz myslis vic "tim dole" a laskou, kde to je spis dusevni spojeni.
|
|
|
|
Láska není vůbec rozumná. Člověk si může zpětně najít důvody, kterými si ji odvodní, ale nezačne milovat, protože má dobré důvody.
|
|
|
|
“ Me ale zajimala ta druha pribehova linka. Co se stane kdyz to dostane volny prubeh a jak dlouho to trva. Je tu nekdo takovy?
Je to jenom iluze v nasem mozku nebo to ma nejaky hlubsi smysl?
Uztunejsem”
Když se tomu nechá volný průběh, skončí to svatbou nebo rozchodem, záleží co nastane dříve
|
|
|
|
Od pár měsíců do těch třeba dvou let. Pak je to taky fajn, byť jinak. Vždycky mi přišlo, že i "chyby" může mít člověk na druhém rád, nejedná-li se o něco fatálního. Vzniká pravá intimita.
Jen s jednou bývalou je to jiné. Před časem jsme se potkali, jakmile jsem ji uviděl, říkám si, no zase taková sláva to není, ale po pár minutách interakce jsem byl připravený s ní uprchnout do Mongolska, žít v jurtě a chovat třeba ovce. Ale reálně vím, že bychom se zase brzy srali. A už jsme taky oba úplně jinde.
|
|
|
|
“ Laska je naopak rozumna - kdyz vis, proc druheho obdivujes.”
Né, to není. Druhého zpravidla milujeme navzdor tomu jaký je a né proto, jaký je…
|
|
|
|
Loca: nestykej se s nim, nepis si s nim a tak za tri az pet let budes relativne v poho ;-).
Akorat uz se nikdy nezamilujes. (Nebo alespon ja).
Me ale zajimala ta druha pribehova linka. Co se stane kdyz to dostane volny prubeh a jak dlouho to trva. Je tu nekdo takovy?
Je to jenom iluze v nasem mozku nebo to ma nejaky hlubsi smysl?
|
|
|
|
"Mam takovy tuseni, ze jakmile clovek dostane co chtel, tak pak se teprve zapina rozum."
Kdyz ztracis rozum a pak zajem, kdyz dostanes co chces, je to jen chemie, je to vic jen fyzicke/ egoisticke.
Laska je naopak rozumna - kdyz vis, proc druheho obdivujes.
|
|
|
|
"laska, az zavislost"
Pokud je to jako "zavislost, droga", pak to podle me neni zamilovanost ani laska, ale jen chemie. A muze to trvat a bolet dlouho, nez to zmizi. Ale neni to laska.
Laska nebo zamilovanost te povznasi. Neztracis sam sebe jako pri zavislosti, naopak jsi diky ni sam sebou, dava ti identitu. Laska ti dava silu, chemie/zavislost te oslabuje.
Kdo doopravdy miluje, nikdy milovat neprestane. Kdo prestane, nikdy nemiloval. Chemie muze odejit / vratit se vzdycky.
|
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
Každopádně, já jsem schopný se do manželky zamilovat i opakovaně…ale to už někteří říkají, že je to skoro diagnóza
|
|
|
|
"Rika se...":
Podle slovníku to prý znamená “nejspíš jsem to někde četl, ale vůbec netuším kde a nechce se mi nad tím bádat…
Podobný význam má i “Je všeobecně známo, že…”
|
|
|
|
"Pokud ne, verim tomu, ze to muze frcet dal jeste par let a kazdy setkani to muze relapsnout."
Přesně na tomhle principu to funguje. Myslela jsem závislost vzniklá ve vztahu. Ale to se stává v určitých vztazích, myšleno ta pravá závislost.
|
|
|
|
Loca: byl z toho vztah? Mela si v nem jistotu, ze ho mas jistyho? Pokud ne, verim tomu, ze to muze frcet dal jeste par let a kazdy setkani to muze relapsnout.
Michal-222: ano, ale deti to zabijou jeste vic.
Frank: utekl jsi od otazky, ale to neva ;-). "Rika se..." neni pro me relevantni odpoved. Jak dlouho tvalo tobe nez si se odmiloval a pak uz to jen klapalo? Jak dlouho trvalo tvym zenam nez se odmilovaly od tebe?
|
|
|
|
Je to individuální. Jak už tu padlo, hraje tam roli víc faktorů, třeba velký vliv na to má,jestli třeba spolu nebydlí nebo netráví veškerý svůj čas. Třeba ségra se švagrem jsou spolu přes 40 let a furt jim to klape, protože on nějakých skoro 30 let trávil všední den v Praze a vídali se jen o víkendu.
Nebo jak píše Loca Loca. Když je tam zavislost na druhém, tak je to taky na dlouho.
|
|
|
|
Ono to dost záleží na tom, jak často jsou spolu, jak jsou si vzácní.
Ale spolehlivým lékem na jakoukoliv lásku je svatba
|
|
|
|
Říká se, že to trvá 1-3 roky. Takhle to zařídila příroda, kdy první tři roky jsou nejdůležitější při psychickém a fyzickém vývoji potomka. Pak už to tak zásadní není, když ti dva spolu nejsou, i když samozřejmě ty fungující vzory muž-žena jsou taky důležité.
U mě se to odvíjí od toho druhého. Když ten druhý změní chování, tak mě to pak taky přestane bavit. A pak je otázka, jestli v tomhle módu pokračovat dál. V prvním vážném vztahu člověk pokračuje dál, i když to nefunguje, a to z důvodu zvyku, strachu, že bude sám, nejistoty, co bude pak. Když se konečně rozhýbe a zjistí, že si brzo najde někoho jiného nebo že ta samota není až tak hrozná, tak ty konce už jsou pak rychlejší.
|
|
|
|
Pokud uvádíš závislost, tak ta je na roky
|
|
|
|
U mě většinou pár měsíců. Ten první rauš je silnej, ale jakmile vztah trochu zevšední a člověk získá jistotu, začne se zapínat rozum. Pak se teprve ukáže, jestli to byla jen chemie, nebo něco, co má šanci fungovat i dlouhodobě.
|
|
|
|
99 
33 
98 
