Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
jesterka: Úplně v pohodě, je to náhodou zajímavý freudovský skluz!
|
|
|
|
jesterka: Jako ten kamarád má ocd (je to poznat, že něco má) a je extremně přecitlivělý no. Nevim, jestli má ještě něco. Taky asi je trochu nudný pro většinu lidí, ale je v pohodě. A myslel sem spíš, že by jste byli jen kamarádi, poněvadž to by mu stačilo. Ne že by to nebylo super, kdyby měl ženu :D On by to potřeboval, protože pořád myslí na jednu hrozně pofidérní frajerku, která za to nestojí a sere na něj. Taky jinak s holkami nemá vlastně žádné zkušenosti, nejsem si jistý, jestli se třeba s holkou aspoň líbal, možná ne nebo jen jednou s tou, na kterou by měl zapomenout. Je možný, že byste si nerozuměli no, i jako kamarádi, to je možné s každým. Je i možné, že by to byl trapas - no ale tak to má uplně každý, nejen ty, se může stát komukoli. Ale kdybyste nebydleli daleko, tak by s tebou občas určitě někam zašel, to zase jo a dělal ti společnost, což ty potřebuješ. On taky chce společnost no.
Ještě mě napadlo, kdyby ses stala masovým vrahem přirozeně by ses musela naučit komunikovat s lidmi, měla bys cíl, za čím bys šla, nevim, třeba sbírat uši. Jen řikám, sou možnosti
|
|
|
|
jesterka: opakuješ stále stejný stereotyp.
https://www.youtube.com/watch?v=2O15DXv3Vwg
Není kdo by tě vyléčil, před tebou samou. Souhlas s Frank Drebinem.
|
|
|
|
jesterka: Třeba ti to vyhovuje tak, jak je to teď ;) Takže je vlastně vše tak, jak má být ;)
|
|
|
|
Povolene znaky: "Povolený řetěz? To teda nezní moc lichotivě. "
:D Asociovala jsem si tvou prezdivku s jednim starym uzivatelem, ktery ji mel podobnou, promin :D
"Nemáš co ztratit, proletářko, leda své okovy."
To je mile a vtipne, ve spojeni s tim vyse. Urcite mas pravdu, jen se clovek ke vsemu tezko dokopava, kdyz je na vsechno sam.
Dekuju ti za povzbuzeni.
Ravenor: Dekuju, to by bylo urcite potreba vyjit z komfortni zony, jen mam pocit, ze by pak doslo k nejakemu velkemu ponizeni/trapasu a ze by to pak bylo jeste horsi. Nebo spis ze by me ten clovek stejne odmitl, jako vzdycky. A vlastne ani nevim, jak bych se mela bavit, jak se chovat, aby se lide se mnou chteli bavit, pripadam si nezadouci. I kdyz se totiz snazim navazat kontakt, vztah s clovekem nenavazu.
A co ma kamarad za problem, kdyz pises, ze trochu jiny?
Jachym: V tichu mam pocit zavrhnuti od lidi a zaroven pocit, ze jako clovek neexistuju. Proto mi prijdou lepsi negativni reakce lidi, jako kdyz jsem mela uzkosti. To jsem mela zpetnou vazbu, pocit, ze existuju a nejake spojeni s lidmi.
|
|
|
|
To ticho je klíčové. Zaposlouchej se do něho. Všechno se objevuje skrze něj. I nic má v tom tichu nějaké kontury, jinak bys ho nemohla poznat. I strach z něj.
Měla by ses s touto dimenzí v sobě seznámit. K tomu jsou pocity nápomocny.
|
|
|
|
Nechápu, kde na takové nesmyslné pocity bereš čas. Vždyť program přebývá. Ty interakce by tě strašně zdržovaly od volna, pak bys nic nestíhala.
|
|
|
|
Jinak najít si koníček a seznamovat se skrz něj, je dost dobrý nápad, nebo něco, co máš ráda a seznamovat se s lidmi, co to mají taky rádi. To by pomohlo k tomu překonat to nejtěžší na začátku a měli by jste se o čem bavit.
|
|
|
|
"Neumim si to snad ani predstavit, ze bych dokazala navazat nejaky vztah s clovekem. Citim zarlivost a skoro az vztek, samozrejme ne jen kvuli tomuhle, ale tak celkovL
Si házíš sama klacky pod nohy. Musíš prostě vyjít z komfortní zóny a mluvit s lidmi no a seznamovat se, i když ti to nepujde a bude ti to nepříjemné a třeba to ani nevydrží. A to se pak časem může zlepšit, ale jen tim že to budeš dělat.
Nejsi z Prahy? Můžu tě seznámit s mým kamarádem, který má taky problémy s lidskými interakcemi :D teda jiné než ty no. Ale je moc hodný a potřebuje attention a můžete spolu chodit nakupovat po obchoďácích :D A je to extremní citlivka no, což sem taky, ale on je větší.
Je to smutné, co tu píšeš i pak dál v komentech, obejmul bych tě.
|
|
|
|
jesterka: Povolený řetěz? To teda nezní moc lichotivě. Zabřednutí je hnedka, ale není to nic neměnného. A já chápu, že když je člověku mizerně, tak jsou rázem všechny rady knížecí, ale té marnosti je potřeba se vzepřít, protože co jiného zbývá? Jak už jsem psal na začátku, dokud nejsi úplně smířená, tak je šance, že se z toho vyhrabeš. Buď postupně, po malých krůčcích, což je asi rozumnější, nebo nějakou velkou změnou. Nemáš co ztratit, proletářko, leda své okovy.
|
|
|
|
Se nedivím po tom cos tu o sobě napsala vím o tobě dost abych neměl zájem. Co teprv ti co tě znaj
|
|
|
|
Jachym: Mne se spis styska po dobe, kdy jsem mela uzkosti. To si me lide alespon vsimali, takhle si pripadam uplne neviditelna a sama. Chybi mi nejaky opravdovy a osobni kontakt s lidmi. Ale prichazi jen ticho.
Jackie: Dekuji.
Povoleny retez: Urcite mi je lito promarneneho casu... Ale z nejakeho duvodu ho marnim dal. Nevidim zkratka vychodisko, protoze vztah s zadnym clovekem jsem nedokazala navazat nikde, uz me nic nebavi, jsem i bez energie neco menit, nevidim v zivote smysl.
Pises, ze by ses bal zabrednuti. Jenze ja uz jsem myslim zabredla.
|
|
|
|
jesterka: Jako občas to tak také mívám, ale vždy mě to pak přejde - třeba tím, že se donutím a jdu se na chvíli projít. Tak ti přeju, ať zase nějakou radost v životě najdeš.
|
|
|
|
Sestro, hlavu vzhůru, evakuace na vesmírnou loď se blíží. Budeš zachráněna v první vlně. Buď proto připravena.
Milujeme ti a pomáháme tě!
|
 Vesmírní lidé |
|
|
|
jesterka:
A není ti těch 10 let líto? Mně je hodně věcí jedno, ale zrovna plynutí času mě ještě dovede lehce znepokojit. Plus bych se bál, že za 10 let budu ještě více zabřednutý. Myslím si, že tady ten pocit bezmoci a marnosti je často daný tím, že je člověk dlouhou dobu jinde, než by měl být. I podle toho, co píšeš o čtení a výletech, že se zkrátka ze všeho stala jen povinnost, mi přijde, že jsme na tom vlastně dost podobně, jen já měl to štěstí a mám se životem i pozitivní zkušenosti. Takže vím, že to jde, pořád se mi teda nic nechce, ale aspoň si můžu říkat, že když už se přemůžu, nemusí to být zbytečné, že je štěstí možné.
|
|
|
|
Pokud nevíš, proč všichni ostatní lidé dokážou navazovat vztahy a ty ne, jsi ztracena. Nemůžeš to změnit - netušíš co bys měla změnit. Co je nějak blbě.
Logicky tedy musíš trénovat empatii a bdělost - poznat sebe a ostatní. Což se lehce píše než realizuje. Nikdo to ale za tebe udělat nemůže.
|
|
|
|
Jachym: Neumim to zmenit a nevim, proc vsichni ostatni lide dokazou navazovat vztahy a ja ne. Proto bych chtela byt radeji mrtva, uz me tu nic neceka.
Jackie: Me uz nebavi nic, nemam na nic ani energii. Jakoby se vsechno stalo jen povinnosti. I kdybych si chtela jen precist kouset knizky nebo jit na vylet, je to jen jedna z povinnosti. Musim se do vseho strasne nutit, i do nejjednodussich ukonu, uz nemam zadnou energii. Uz jsem vnitrne umrela.
Povolene znaky: Jj, cetla jsem tvou zpoved, verim, ze u tebe je to jen chvilkova krize. Ale u me to je asi fakt celozivotni prokleti. No chtela bych se do budoucna odstehovat do jineho mesta a najit si tedy i jinou praci, ale jsem tak bez energie, ze mam pocit, ze se k tomu dokopu tak nejdriv za 10 let a stejne se tim nic nezmeni. Citim marnost.
|
|
|
|
"To bych si prala, udelat v zivote nejakou zmenu, ale nejak se nemuzu dokopat, protoze ani nevim, co vlastne chci... A spis mam pocit, ze by to vsude jinde bylo uplne stejne. Kdyz mas cely zivot stejnou zkusenost, uz neveris tomu, ze staci jiny prostredi a zazracne se s nekym seznamis.. Problem je, ze i kdyz se snazim bavit, vysledek je stejny, stejne vztah s clovekem nenavazu."
Jo, já teď taky vůbec nevím, co bych chtěl, a žije se s tím fakt na hovno. Mám nějaké nápady, předpokládám, že vím, co by mi udělalo dobře, ale nedostavuje se ta emoční odezva, to skutečné chtění, které by mě popohnalo k realizaci. Naštěstí mě brzy okolnosti donutí, hehe.
Změna místa sama o sobě úplně nestačí, byť můžeš mít štěstí a narazit tam na člověka, co se s tebou prostě seznámí, ať budeš chtít nebo ne. Ale je to hrozná příležitost, všechno je nové, je s tím spojená spousta běhaní a zařizování, dá se prozkoumávat okolí... Když je člověk v novém prostředí, snáze se mu překračuje minulost. Pořád to však chce trochu víry a motivace, což může být problém, no.
|
|
|
|
jesterko? Bejby? Jak je? Žiješ?
|
|
|
|
Jak jsem psal (a měla bys poznat kdy píšu pod tímto nickem a kdy ne), okolí je do velké míry zrcadlo. Které odráží tvé vnitřní nastavení.
Takže se esoterice (či jak to neumětelsky nazvat) nevyhneš. :-)
Ale pokud se chceš trápit tak se trap no.
|
|
|
|
jesterka: Tak to dává smysl, proč ty svátky tolik neprožíváš... A tak čím běžně v životě vyplňuješ čas - myšleno jestli třeba máš nějaký zájem (nemyslím zpovědnici)? Protože to třeba pomáhá mě, že se člověk pomyslně zařadí mezi nějakou komunitu lidí - i když s nimi nejsem přímo v kontaktu.
|
|
|
|
Inhibici jak jsem to pochopil, že je to o tom, že se projevuješ automaticky takovým odmítavým, opatrným, odtažitým způsobem, ne kvůli tomu, že tak chceš, ale protože je tam nějaký strach, nějaké více či méně vědomé procesy, co tě brzdí a brání ti se projevovat nějak víc vstřícně k těm lidem, i když to tak necítíš, že bys k nim měla odpor, ale na venek se to tak jeví, typicky asi z neverbální komunikace.
|
|
|
|
Loca: Pres net se bohuzel take nedokazu seznamit.
Ohava: Jak to myslis, tu "vysokou inhibici"? Jinak take mam z druhych lidi pocit, ze je odpuzuju, ze radeji odvraceji zrak a delaji, ze me nevidi. Mam pocit, ze kdybych na ne promluvila, budou zhnuseni a jen ze slusnosti odpovi, abych dala pokoj. Vsichni nejak navazuji vztahy, ale ja to nedokazu vubec s nikym.
Povolene znaky: Dekuju.. To bych si prala, udelat v zivote nejakou zmenu, ale nejak se nemuzu dokopat, protoze ani nevim, co vlastne chci... A spis mam pocit, ze by to vsude jinde bylo uplne stejne. Kdyz mas cely zivot stejnou zkusenost, uz neveris tomu, ze staci jiny prostredi a zazracne se s nekym seznamis.. Problem je, ze i kdyz se snazim bavit, vysledek je stejny, stejne vztah s clovekem nenavazu.
Jackie: My jsme se s pritelem rozesli, ale jeste spolu bydlime. On ale na ten pocit samoty nema vliv, i kdyz si myslim, ze az se od sebe odstehujeme, tak to teprve poznam opravdovou dusevni propast..
|
|
|
|
Asi máš tu vysokou inhibici, nebo jak to říkají ti emeričani na těch youtubech co sleduji - nevím jak se to překládá. Já mám taky asi vysokou inhibici, ale v mém případě je to vzájemný s těma druhejma, jelikož jak uvidí můj blbej ksicht, tak si pomyslí něco o podčlověku a mentálovi a chovají se ke mně bez respektu, resp. mě zpravidla ignorují, takže je logický že si jeden recipročně vyvine inhibiční jedání.
|
 Ohava |
|
|
|
Tak ty bydlíš normálně s přítelem, ne? Tedy alespoň jsi to nedávno psala v souvislosti s tím, že nebudete mít ani výzdobu ani cukroví.
Jinak to mám celkem podobně - prostě si s lidmi nerozumím a nemám s nimi co sdílet. Jo, občas to člověka zamrzí - ale zase jsem pánem svého času a nerozhodují o něm ostatní.
|
|
|
|
Dokud tě to sere, jesterko, tak je naděje. Ale chce to fakt zkoušet, aspoň nějak.
Mně se taky v několika ústavech přihodilo, že jsem tak dlouho nemluvil, až už bylo divné začínat. Ale jinde jsem to zase sehrál lépe, nebo jsem měl štěstí. Možná by ti pomohla i nějaká životní změna, jiná práce, někam se přestěhovat. Začít znova prostě.
|
|
|
|
Jsem na tom úplně stejně jako ty a neumím to změnit.....
Napiš mi pokecáme aspoň o tom.
hans175@seznam.cz
|
|
|
|
Co podemnou jsem psal já
|
 Jáchym |
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
Hele, a co takhle s někým se seznámit přes net? Nebo přes socky. Jsi chytrá holka a pokud máš tyhle bloky na reál, tak to zatím zkusit přes písmenka a někoho si pustit k tělu. Však i tady máš zástupy ctitelů a nebo můžeš na nějaký odborný web a tam skrze věci co tě třeba baví.
Tak si můžete zatím psát a třeba bude fajn..
|
|
|
|
Alda: Segry pritel je take introvert a pratele si udelat dokaze. To uz neni jen introverze, kdyz je clovek cely zivot sam.
Povolene znaky: Urcite je to tezsi i s vekem, ale ja mam s tim problem celozivotne. S lidmi nekomunikuju prakticky vubec, problem je, ze i kdyz se snazim, tak to je jen takove krecovite, zdvorilostni a brzy to vysumi. Nemam zadne socialni dovednosti.
Plamenometarka: Nenarazila. Nedokazala jsem navazat vztah s zadnym clovekem na stredni, na VS, na ruznych krouzkach, taborech, brigadach, v praci, pres zname pritele nebo kohokoliv, proste nikde.
Myslim, ze neni problem v prilezitostech, ale v moji osobnosti.
Unerwunsch: Je pravda, ze urcite musim nejak negativne na lidi pusobit, neco negativniho vysilat. O mne ve skole i v praci rikali ze "nemluvim".
Ale vcera jsem pocitila takovou zarlivost a vztek na vsechny lidi, kteri se dokazou normalne seznamovat a maji partnery, pratele, zname, zatimco ja jsem cely zivot sama.
Frank: Jj mam blok v hlave, ale neumim ho porazit.
Ten jenz bude: Neumim se zmenit, naopak jsem vice a vice apatictejsi. Ano i se lidem vyhybam, ale spis jen na zaklade zkusenosti, ze me stejne vzdy jen odmitnou.
|
|
|
|
jesterka: možná ti chybí šoust?
|
|
Jáchym |
|
|
|
Plamenometařka:
Problém je, že si o každém myslí, že jí hrozně ubližuje…
|
|
|
|
jesterka: To je jedno že se neumíš seznamovat. Hlavní je že když já čtu texty co jsi napsal tak se mi zvedá kláda až ke stropu.
|
|
Jáchym |
|
|
|
Já si třeba s lidma v práci taky nemám co říct, ale hodně "svých lidí' jsem svého času našla na webu pro amatérské psavce a na diskuzních fórech (hlavně kolem hudby), prostě jsme si rozuměli na netu a pak se seznámili naživo na srazu nebo nějaké akci, začali se sházet pravidelně atd.
Nenarazilas doteď vůbec na nikoho, komu by ses mohla třeba po letech ozvat?
A co kamarádi tvého přítele nebo ségry?
|
|
|
|
No a čím víc tě to bude srát, tím kyselejší pro ně budeš. Bo dneska jak nejsi věčně hyperpozitivní, tak hned schytáš nálepku toxická. Asi by chtělo to mít nějak u prdele. Ale jak? Věčný kompromis... k zešílení. Stejně jako nedělat nic. Neustálá smyčka. Možností je tak moc, až vznikne paralýza z nerozhodnosti.
Zkus knížku: Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele.
|
|
|
|
Mě seznamování bavilo, páč jsem extrovert. A dělal bych to pořád, ale k tomu je třeba mít mladé tělo a mladý ksicht. Nebo prostě o něco mladší. Nejvíc nabídek jsem měl 30 - 40. Víc než 20 - 30. 40 - 50 už nabídek o dost méně. A po 50 už to nemá cenu. Píšou sice občas, ale já už si nevěřím tak jako kdysi. Vím, kdy je čas z trhu odejít. Bavilo mě to jen, když jsem byl král, bůh. Nechci být v roli toho horšího. Musel jsem být ten lepší, lépe vypadající, ten kdo má lepší karty, tak říká Trump. A tohle mi umožňovala příroda jen tak do 42, 44 let. Tehdy jsem měl pořád navrch i nad o 10 i více let mladšími. A jsem maximálně soutěživý. Takže jsem musel vždycky jen vyhrávat, nebo být na schůzce ten dominantní, vedoucí. Já jsem opravdu nesedával v koutě. :-) To by mi moje povaha nedovolila. Byl jsem akční a měl jsem trystkový pohon. Pohádka mládí. Bože, co jsem stihl seznamovacích schůzek. Někdy klidně i dvě za jeden den. :-) Ale ty časy se nevrátí. Ledaže by šlo cestovat v čase. Nebo existoval-li by elixír mládí. Omládli jsme, Ó Adonai. Jamalalicha.
|
|
Rudolf Třetí |
|
|
|
Tuším, že ses rozešla s přítelem, tak jsi teď víc sama. Snaž se být dost mezi lidmi a naslouchej a snaž se vtipně naladit. Buď víc pozitivní, pokud to půjde.
|
 Teremtete |
|
|
|
A není důvodem toho, že jsi sama náhodou to, že chceš být raději sama? Pokud nezaléváš doma květiny, uschnou.
Když na každou příležitost přátelství odpovíš pasivitou a odmítavě, když raději volíš bezpečí samoty, než abys něco změnila, pak vše zcela logicky zůstává stejné. Prázdné, bez života, v mlze, v osamění.
Chceš-li něco změnit ve svém životě, často stačí jen změnit přístup k němu a získáš nové "Já", ne takové, jakým tě stvořil svět, a prostředí ve kterém si vyrůstala, ale takové, jaké sis přála, jaké sis sama vybrala. Ano, půjdeš občas proti sobě, ale nakonec získáš to, po čem tvé srdce nejvíce touží...
|
|
Ten jenž bude |
|
|
|
A bylo to tak vždycky? Přijde mi, že od určitého věku nebo spíš životní etapy už je seznamování se o dost obtížnější, ale zase tady komunikuješ vcelku obratně, tak zkus třeba nějaké jiné fórum, kde je víc lidí, a někoho si tam ulov. Jak se člověk takhle zahrabe, nemůže čekat, že z něj přes noc bude lev salónů, ale tak nějak postupně by mělo být možné svou situaci zlepšit.
Teď teda kážu vodu a piju víno, ale je to tak.
|
|
|
|
Ostatni zrejme maji i jine zajmy nez jen sami sebe a svou dusevni bidu.
Najdi si jine zajmy a taky to pak takhle budes mit. Ale zkus neco vic tvurciho nez vnucovat lidem svou pravdu na ruzna politicka temata (tohle nefunguje).
|
|
|
|
“ Máš blok v hlavě. Seznamování je easy a nepíšeš si a nebavíš se s lidmi jen proto, že sama nechceš.”
No já jen doplním, že to “nepíšeš a nebavíš se” je občas dost aktivní a rozhořčený proces…
|
|
|
|
Na mě když přijde takovýto splín, tak mám zaručený recept!
Stačí když si představím Gazu kompletně vyčištěnou od veškerého svinstva a jak si tam s Donaldem na lehátku s výhledem na moře dávám sex on the beach!
|
|
|
|
Musíš jít sama do sebe, seznámit se se sebou.
Pokud budeš v pohodě sama se sebou, okolí to bude odrážet, opačně zrovnatak.
|
|
|
|
Tak to máme stejně. Jsem introvert, mám jiné přednosti. Ale ta sociální stránka je u mě zoufalost. Neumím "small talk". Možná v pracovním prostředí. Tam je to jiné. Je to tvá přirozenost, tak to akceptuj. Soustřeď se na jiné věci.
|
|
|
|
Vy jste tři sestry?
|
|
|
|
Máš blok v hlavě. Seznamování je easy a nepíšeš si a nebavíš se s lidmi jen proto, že sama nechceš.
|
|
|
|
33 
98 
