Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Taky možnost:
Ale jdi Ty, brepto
|
|
|
|
Funnyeyes: Takže ses rozhodla, že si budeš lhát v pudu sebezáchovy.
|
|
|
|
To, jak se stavíš k odmítnutí a celkově negativním reakcím je zrcadlo Tvého vztahu k sobě samému. prošla jsem si za svou Pokémoní evoluci hned několika stadii a k dospělosti jsem se usídlila v poloze, kdy odmítnutí je prostě jenom vyjádření názoru a svobodné vůle jiného člověka.
Nevypovídá to nic o mně ani o tom jak kvalitní jsem člověk
|
|
|
|
HN54: Prostě nebuď bačkora, měkota, slaboch, ňouma, rosol, želé, uťápnutec, srab, zbabělec, strašpytel, třasořitka, bázlivec, mamánek, ufňukanec, rozmazlenec, panenka, princeznička, fňukna, pecivál, těsto, pudink.
|
 nemáš zač |
|
|
|
14.12.2025 13:41:40
Pudinkové píšou jenom buzny, nemáš zač
HN54
To ani ne. Používají to třeba trenéři fotbalu nebo jiných sportů, když chtějí povzbudit k lepšímu výkonu svoje svěřence. Nebo nedávno to použil jeden známý český politik v televizní diskusi, když říkal, že si neumí představit, jak pudinkové od maminek půjdou bojovat na frontu. Tím myslel ty, co z gauče svého pokojíku vyhlašují stále dokola válku Rusku.
|
|
|
|
Mívala jsem to opačně - ten vztek a bolest z odmítnutí jsem projektovala sama na sebe...že já nejsem dost dobrá, že je se mnou něco špatně, že jsem asi nějaká divná...to je u mě ten prvotní pocit, první reakce na odmítnutí.
Pokud šlo jen o někoho, kdo se mi líbil, tak to většinou odeznělo během několika dní, horší bylo, když se člověk jednostranně zamiloval, tam ta bolest odeznívala týdny-měsíce. Nadhled se nakonec dostavil vždy, otázka byla jen za jak dlouho.
|
|
|
|
Popravdě nemám moc představu, jak probíhá odmítnutí mezi dospělými lidmi, protože většinu situací znám spíše z filmů a seriálu. Jen u oslovení někde na ulici beru odmítnutí jako přirozenou reakci - něco jako kliknout u reklamy na „skip“.
Osobně jsem zažil odmítnutí při žádosti o seznámení nebo postupně v rámci online konverzace, kdy druhá strana jednoduše přestala reagovat, tzv ghosting. Z podobných zkušeností samozřejmě radost nemám, ale neberu to jako chybu druhé straně, ale prostě fakt, že pro ně nemám dostatečnou hodnotu. V určité chvíli jsem podobný přístup aplikoval u spolužačky na ZŠ, kdy jsem já neměl zájem o ní a tak jsem počkal, až jí to přejde.
|
|
|
|
Já jsem se naučil citově neangažovat až do momentu, kdy jasně a srozumitelně nevidím, že je ze mne hotová a dává to najevo, nezpochybnitelně, nezaměnitelně za nějak vlídné, slušné, přátelské chování, potom se mi srdce otevřelo a už sem byl zranitelný, tak jako kdokoliv jiný zamilovaný.
Naučil jsem se to po špatné zkušenosti z teenager věku, kdy jsem klasicky spadl do situace že se zamiluješ a AŽ pak vlastně zkoumáš, jak to má ten druhý.
To je špatné strategie, ruleta, hazard, sebedestrukce.
Jakmile nastoupí naděje, tak je zle. Naděje musí nastoupit až tehdy, pokud jsou předpoklady, že to vyjít může, to znamená protějšek nám míček zpátky už pinkl.
První výměna musí být bez očekávání, jen tak, protože proč ne.
Odmítnutí není nic jiného, než zmařená naděje. Je to v naší hlavě. A zmařená naděje bolí a vyvolává smutek, hněv, nenávist, všechen ten emoční hnus.
Mě pomohlo uvědomnění, že neexistuje nic jako jediná šance, jediný moment, jediná holka, jediná práce. Nic takového neexistuje, za vše je náhrada a jiná šance.
Pokud se na holku budu dívat jako na boty, při seznamování, tak si nejdříve vyberu ty které se mi líbí, poté je vyzkouším a pokud mi nesedí, tak zahodím a jdu do krámu jiného, protože jsem si vědom, že jiné krámy s jinýmo botami existují.
A pokud mi sedí, i přesto stále vím, že ty jiné boty v jiných krámech existují stále.
A ty co mám současně a sedí budu nosit jen do té doby, dokud budou sedět. Né skrze puchýře a krev, né pokud se odřou a už nebudou jako nové.
Já se budu snažit starat o svou nohu, aby se tam vlezly a uvidí se, jak kvalitní budou samotné boty, zda nejsou šmejd.
|
|
|
|
Pudinkové píšou jenom buzny, nemáš zač
|
|
|
|
Já jsem komunikativní typ. Navážu hovor snadno v čekárně u doktora, na úřadě, na nádraží (když mám auto v opravě a nemůžu dočasně jezdit). Nejsem macho typ. Není to o tom, že bych dominoval. Spíše je to dáno tím, že jsem jako děcko byl pořád v kolektivu vrstevníků. Pořád jsme byli venku a přicházeli do styku s vedoucím rekreačního střediska, se správci vleku, bazénu, atd. Nebo jsme byli u stavby baráku a pomáhali jsme míchat maltu, řídit stavební výtah s kolečky apod. Prostě byl ruch. To nebyla doba, kdy by děcka seděla doma přilepená k mobilu. Byl jsem od počátku zvyklý komunikocat s lidmi venku. Já jsem nikdy neseděl v pokojíčku, že by mi tam matka nosila pudink jako to má třeba uživatel Rakato z webu doktorka.cz a podle něhož jsem vymyslel to paušální názvosloví pudinkové. On už má skoro 40 let a žije v panelékovém bytě v Praze u své matky a ta mu nosí pudink do pokojíčku. Až později jsem zjistil, že to tak mají i další mnozí "mužíčkové" 25, 35 i 40 let.
Co se týká odmítání myslíš na seznamovacích schůzkách? To bylo tak co si pamatuji více z mé strany. Z těch schůzek, co jsme se rozešli a nic z toho nebylo, tedy odmítnutí, tak já jsem odmítl tak dvě třetiny, třetina odmítla mě. A nebral jsem to nijak tragicky. Vždyť tu byly další desítky zájemců a klidně třeba někdo i v ten samý den, pokud ještě nebyla pozdní hodina.
No vašemu webu moc nerozumím. Vím, že to tu je web pro smutné lidičky a lidi s depresí apod. Ale stejně tomu nerozumím.
Autor zpovědi píše, že nesnáší lidi, co se na něho nedívají a současně nemá rád, když se na něho někdo dívá. Píše výrazy jako cituji: "nezajímavej, ošklivej, naštvanej, - co na mě jako čumí, jsem snad tak divnej" atd.
Takže to napsal Pražák. Což mě nepřekvapuje. Ostravak by tohle nikdy nenapsal. Ostravaci jsou přímí a nepoužívají tu zženštilou intonaci s ej ej ej ej na konci. Ostravak neřekne teple, měkce: "jsem naštavej, páč se na mě dívaj" Ostravak řekne spíše: "nečum, bo se naseru." Ale pak už to dál neřeší. A vy Pražáci jste strašně komplikovaní a o všem rádi teoretizujete.
Já jsem nikdy neřešil, zda na mě někdo kouká nebo nekouká. Ani nevím, proč bych to měl řešit. Proč bych měl řešit i ty, kdo mě na seznamovací schůzce odmítli. K čemu by mně to bylo? Jakou by mi to poskytlo výhodu, kdybych to řešil? Vždyť jsou tu další stovky lidí, co zájem mají.
Vy se, pudinkové, neustále utápíte v pitvání věcí, které nikam nevedou. Jste strašně nepraktičtí. Jste mladí, ztrácíte dragocenný čas. Druhý život a nové mládí už nikdy nedostanete. Když něco děláš, tak se sám zeptej sebe: "Jakou mi to přinese výhodu, když to budu dělat?" A když to nepřináší výhodu, tak to nedělej. Tak jednoduché to je. Neřeš holky, co tě odmítly. Zaměř se na ty, co tě chtějí. Tak jednoduché to je. Zaměřením na to, co dává smysl, získáš výhodu. Zaměřování se na něco, co výhodu nepřináší, ztrácíš drahocenný čas.
|
|
nemáš zač |
|
|
|
Já se ani nenechávám odmítat - prostě to párování ignoruji.
Ale je mně jasný z toho jak se ke mně chovají, jak se na mě tváří, že mě odmítají prakticky všechny.
V tom je ten rozdíl - pokud vás 10 odmítne a jedna (jak je ten výraz pro opak?) - tak si můžete říct, že tamty byly zadaný, lesby, nebyl jste jejich typ. Ale když vás odmítne ausgerechnet lautr každá - tak to znamená, že jste něco jako pod-člověk, jste prostě geneticky vadnej, vyřazenej z chovu. Což pochopitelně nepotěší, ale jak se říká - nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu.
Každopádně, i když to jeden ví, že ho teoreticky každá odmítne, tak je pro něj z psychologickýho hlediska lepší si to "neověřovat v praxi".
|
|
Ohava |
|
|
|
Dělej to jako já. Vůbec se na lidi kolem sebe nedívej. Nebude ti pak líto, že ti nějaká neopětovala pohled.
Já když jdu do krámu, tak ani nevím, kdo tam byl.
A u samoobslužné pokladny nemusíš přijít do styku s nikým.
|
|
|
|
Podle tvého uvažování z tebe negativita a agrese srší - tak se nediv, že tě každý odmítne. Kdo by chtěl nas*aného idiota???
|
|
fimísek |
|
|
|
Odmítnutí přichází často, když cílíme na osoby opačného pohlaví, kteří jsou mimo naší úroveň. Chce to mít nějakou sebereflexi.
|
|
|
|
" A taky všechny ty svině, co mě kdy odmítly, kvůli tomu dodnes nenávidím"
Ale je ti doufám jasný, že tímhle si sobě ubližuješ daleko víc a ještě k tomu násobně. Dotyčná je dávno jinde a ty se v tom furt motáš. Trochu na palici, ne
|
|
|
|
A každý má právo odmítnout toho koho nechce, když to tak necítí, když nejste na stejné vlně, nikdo se nemusí nutit do vztahu, když někoho nechce. Nakonec by byli nešťastni oba dva. A i ty bys nebyl s někým koho bys nechtěl, každý má právo volby. A to nemusí znamenat, že ten druhej je špatnej. To znamená, že máš hledáš dál, i když někdy platí, když nehledáš najdeš, protože netlačíš jak se říká na pilu a jsi uvolněnej a víc v pohodě, že o nic nejde.
|
|
|
|
Odmítnutí bych brala jakože se k sobě nehodíme, že to druhá strana tak necítí to co já, tak to nemá smysl dávat dohromady, protože by se to stejně rozpadlo, neklapalo by to. To nemusí brát člověk jako zlo, ale dobro, že tě někdo netahá za nos a neztrácíš s ním čas.
U tebe je asi problém, že jsi asi prožil hodně odmítnutí a z toho jsi zatrpkl, zahořkl a jde to asi z tebe cítit ta zloba.
Možná by chtělo, aby ti někdo komu důvěřuješ a zná tě dobře řekl, kde děláš chybu. Možná jdeš na holky moc rychle, možná si vybíráš tzv. modelky, nevím.
A to, že se někdo na tebe nepodívá na ulici nebo v krámě nic neznamená. Přisuzuješ tomu velký význam, s tebou to nijak nesouvisí. Spěchají, mají moc práce a mají myšlenky jinde, mají své starosti.
|
|
|
|
A co takhle zkusit to naopak? Ty, co se na tebe kouknou - ty jsi zaujal. Ty, co si tě nevšimnou - aspoň nevotravujou!
Zjevně tě rozčilujou lidi celkově, a to se dá číst jako že si lezeš na nervy ty sám. Pohrab se sám v sobě a vyhoď to, co hnije. Zachovej to, co žije. Často nejde o to, že bys byl nějak "špatnej" a nepřipouštěl si to, ale naopak: že sis vzal moc k srdci cizí názory, který ti neoprávněně škodí. To musíš právě zjistit tím, že se v sobě pohrabeš.
Wut má tentokrát pravdu. Ale člověk s nízkým sebevědomím a s rozervaným vnitřkem stejně nedokáže k tomu takhle přistupovat.
Ale je to tak. Společenskej tanec. Můžeš se v tom hýbat jak hrom dopolice, nebo s lehkostí motýla, nebo s elegancí leoparda. Tvůj lov nikdy nezačal a nikdy neskončí, a najednou máš holku v posteli. Jestli ne tu první, tak tu druhou, třetí... na tom nezáleží, protože nejsi dement, co se chodí nervózně ptát slečen na ulici, jestli by s nim chodily. Ale jsi jen taková mořská sasanka, co se hravě dotýká ostatních sasanek, až s jednou z nich skončí v privátní korálový jeskyňce.
|
|
|
|
Podle mě si vůbec nepochopil sociální dynamiku.
Můžeš položit otázku - nebo pozvání na rande - tak, aby ani k žádnému odmítnutí dojít nemohlo.
Pak nemusíš řešit, že si byl odmítnutej. To je vlastně celé to umění koketování, balení a dvoření. Balit tak, aby si vlastně nebalil.
Ale jsi na míle vzdálený tomu, abys to pochopil.
|
|
|
|
88 
27 
