Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Mám to v rodině. Dokonce mě zmanipulovali, abych nedědil. A potom se diví....
|
|
|
|
Mallere:
Tak tak, neměli by to dávat najevo. Zejména když ty děti neudělali nic špatného.
Nedávno jsem někde na iDnesu četl článek (prý rozdělil internet) - jak matka takhle věnovala svůj byt jednomu ze svých synů, aby si ho mohl prodat a pořídit pro svou rodinu vlastní - no a druhému nedala nic, ten si ho musel koupit sám (znatelně menší a skromější) a pak zjistila, že nemá kde bydlet a chtěla se nastěhovat k tomu synovi, kterému nic nedala. A hrozně se divila, že jí prásknul dveřma před nosem...to nepochpíš, tohle...
|
|
|
|
Ve vzdálenější rodině se tohle dělo dost okatě. V dětství to člověk nejspíš hodně vnímá a bere to jako velkou nespravedlnost. Ale v dospělosti už si samostatní jedinci žijí vlastní život, mají vlastní rodinu a ti moudřejší se poučí z chyb rodičů.
Jinak je asi celkem přirozené, že rodič má k některému dítěti blíže, ale neměl by to dávat moc najevo. Třeba nějaké dítě potrestat a druhému tu samou věc prominout...
|
|
|
|
tchyně byla zavrhované dítě, její matka byla velmi zlý a malý člověk a věděli jsme to naprosto všichni. Na tchyni to zanechalo spoustu šrámů, ač je to ta nejlaskavější a nejmilejší osoba, kterou jsem kdy poznala, ale ta touha po lásce maminky jí už prostě zůstala.
Nutno podotknout, že se svým protežovaným bratrem má výjimečný vztah, mají se oba moc rádi a jeho žena tchynině matce několikrát tenhle špatný a nerovný přístup vyčetla.
Bude to ale nejspíš generací, moje babička byla také méně oblíbené dítě, tenkrát bylo prostě rodinné zlato syn a dcery se tak nějak přihodily
|
|
|
|
Zkušenost nemám. Ale v rodině byla rozhodně sestřenice tou oblíbenější u své matky, bratranec byl takové páté kolo u vozu. Třeba se malovaly pokojíčky, oběma to bylo slíbeno, ale nakonec se vymalovat jen té sestřenici...
Já chápu, že rodič může mít oblíbenější dítě, ale měla by být nějaká úroveň, na které budou obě děti dostávat stejně. Samozřejmě že ty děti ucítí, ke komu má ten rodič větší náklonnost, ale aspoň by měly věřit tomu, že rád je má oba, oba se na něj mohou obrátit a pro oba tu bude. A pokud to ten rodič nezvládá, tak by zasloužil přes hubu.
|
|
|
|
Takové rodiče by měli zastřelit. Ale je to asi dost běžné, sám jsem to zažil...
|
|
|
|
Z psychologického hlediska je nerovný přístup rodičů k dětem poměrně častým jevem.
Tuším, že Adler to vysvětloval tak, že hodně záleží na pořadí narození. Dítě si pak vytváří “strategii”, jak se v rodině prosadit. První dítě je samozřejmě vnímáno jako silné a úspěšné. Ostatní sourozenci už se potom jen adaptují a dle toho si vytvoří tu “strategii” —> jestli budou vzdorovat a vybojují si také místo a nebo zda rezignují.
Freud tam měl komplexy…rodič může nevědomě upřednostnit dítě, které je mu podobnější nebo které mu něco připomíná.
Moderní psychologie už se spíše zabývá tím, jaké to má dopady na dané dítě. Často je tam rivalita mezi sourozenci, emoční problémy v dospělosti, pocit méněcennosti etc.
V užším okolí vnímám, že se to děje. A i když rodiče urputně lpí na tom, že všechny děti mají rádi stejně, tak ty rozdíly tam jsou hodně vidět.
Povšimla jsem si toho, že preferované dítě dostává více pozornosti a chvály. I z tohoto důvodu mívá lepší vztahy s rodiči a rodiče na něj hodně dají. Z okolí vnímám, že může být takové dítě i rozmazlené, jelikož ví, že od rodičů dostane vše, co si přeje.
Naopak nepreferované dítě je právě méně chváleno a té pozornosti nemá tolik, může si připadat, že je tak v pozadí. I přes toto se kolikrát dítě snaží preferovaného sourozence dohnat, i když tu přízeň rodičů si málokdy opravdu získá.
|
|
|
|
41 
40 
88 