Zajímá mě nezávislý názor ostatních.
Jsem několik let ve vztahu se studentkou VŠ. Mám normální full-time práci a zároveň vlastní firmu. Bydlí u mě, nájem platím já, většinu jídla platím já, platím auto, benzín, dovolené, výlety a často i další výdaje. Když je potřeba něco zařídit, odvézt, vytisknout, vyřešit nebo zaplatit, většinou to řeším také já.
Domácnost nefunguje tak, že by ona dělala vše a já nic. Úklid máme zhruba napůl a vařila za celou dobu asi dvakrát.
Přes svou firmu jsem potřeboval dostat část peněz ven, tak jsme se domluvili na DPP. Původní dohoda byla, že si nechá 1000 Kč a zbytek mi pošle zpět. S tím souhlasila.
Ona zároveň dostává peníze od rodičů a prakticky neplatí běžné životní náklady. Platí si hlavně svoje osobní věci. Když jsme se o tom bavili, jako příklad svých výdajů uváděla třeba svůj šampon nebo náplň do WC za cca 50 Kč.
Po nějaké době jsem začal mít pocit, že když už stejně platím nájem, většinu jídla, dopravu, dovolené a prakticky všechny větší výdaje, tak nedává moc smysl, aby si nechávala i tu tisícovku. Navrhl jsem tedy, aby mi posílala zpět celou částku.
Na to se hodně urazila. Její argument byl, že ty peníze jsou už její, že nájem bych platil i bez ní a že pro mě přece 1000 Kč nic neznamená. Naopak jí prý ta tisícovka pomůže.
Můj pohled je takový, že jsem po ní nikdy nechtěl peníze od rodičů, nechtěl jsem po ní platit nájem ani mi přispívat na domácnost. Jen mi přijde zvláštní, že když jsme se původně domluvili na vracení peněz z DPP a já zároveň financuji prakticky celý společný život, je problém vracet i ten zbytek.
Začínám mít pocit, že máme úplně jinou představu o tom, co je ve vztahu férové. Ona vyrůstala v rodině, kde většinu věcí zajišťoval otec, a někdy mám dojem, že bere jako samozřejmost, že muž bude platit a řešit většinu věcí.
Přijde vám můj pohled mimo, nebo by vám to také přišlo nefér? Jak byste takovou situaci vnímali vy? |
| nechcibytchudak |
 28 |
|
|
80 
Banker Mrazek