Chceš dneska urobiť dobrý skutok ? Pomôž vyššie
uvedenému hriešnikovi tým, že mu dáš nejaké rozhrešenie! Môžeš mu
ho poslať na e-mailovú adresu, ktorú uviedol pri spovedi, alebo napísať
verejne vyplnením formulára na konci tejto stránky. A ak nechceš,
aby pod tvojou prezývkou mohol vystupovať ešte niekto iný, zaregistruj
si ju TU !
|
|
Jinak jsme obecně svazováni určitými normami chování a bojíme se odsouzení společností. Takže se chováme jinak, než jak bychom se chovali přirozeně. Což je dobře, protože lidi jsou zvířata a takhle se to udržuje v nějakých mantinelech.
|
|
|
|
S partnerem to děláš asi proto, že víš, že můžeš, že tě neodsoudí, že je tu pro tebe, cítíš s ním určitou jistotu.
|
|
|
|
“ Na druhou stranu strasne boli, kdyz nekomu zacnes duverovat a on te odmitne.”
Zase bude výstup, dneska?
|
|
|
|
Nic divnýho v tom není. Partnerům důvěřujeme více, než kolegům/sousedům/kamarádům, proto s přítelem "jsi víc ty," než v přítomnosti třeba kamaráda, kde podvědomě chceš působit normálně a neukazovat slabiny. Má to takhle dost možná každej, ale ne všichni si toho všimnou, takže i chválím tvůj vhled.
|
|
|
|
Hezky clanek.
"Skutečná intimita vzniká tehdy, když přestaneme skrývat to, co v nás skutečně žije"
To jsem asi prozivala s tou platonickou laskou. Mezi lidmi jen mlcim, ale on uplne naboural ty moje bezpecne hranice, mela jsem pocit, ze vidi i to nejhorsi ze me a presto me nikdy nedomitl, i kdyz jsem to vzdycky ocekavala. Naopak se vzdycky choval, jako by me mel rad, i kdyz uz jsem myslela, ze me odsoudi a odmitne jako ostatni.
A prave jsem mela i strasne silny pocit intimity z nej.
To je potvrzuje, ze intimita neni o sexu a nahote, ale o "odhaleni", co se v nas skryva.
Na druhou stranu strasne boli, kdyz nekomu zacnes duverovat a on te odmitne.
|
|
|
|
Drzis si odstup. Mas to podvedome dobre nastaveny.
|
|
|
|
Asi jsem našla někoho, kdo tenhle proces popsal za mě:
https://luciezichova.cz/emocni-intimita/
Prostě tak nějak se nechci dotýkat partnerova nahého těla, ale i duše - se všemi jizvami. Což vyžaduje ale extrémní opatrnost, ohleduplnost, respekt a vzájemnou důvěru.
Problém je, že někteří lidi přede mnou začnou utíkat, když chci jít pod masku a slupku... Jenže pro mě po všech zkušenostech těžké se spokojit s něčím míň.
|
|
|
|
No bilej tygr nezklamal a prisel i s Jungem jako vzdy :)
Kazdopadne bych rozlisovala mezi laskou a partnerstvim.
Treba pritele jsem nikdy nemilovala a presto jsme si blizci jako rodina.
A naproti tomu jsem byla zamilovana platonicky, kde jsem citila tu hlubsi blizkost, jakou popisuje tygr. Ale zase jsme se neznali jako rodina, vlastne vubec jsme se osobne nestykali.
Takze neni blizkost jako blizkost...
|
|
|
|
Mallere:
“ třeba se někdy rozbrečím... Což před kamarády nedělám skoro nikdy.”
Ale já si jinak myslím, že se mnou by ses rozbrečela za chvíli taky…i bez spaní…
|
|
|
|
Určitě je to normální. Spousty důvodů už se tu objevilo... Tak jenom pár mých postřehů:
- Hlavně na začátku, ale vlastně pořád partnerku jaksi hodnotím z toho pohledu, že s ní strávím zbytek života (i když to tak někdy není, dokud vztah funguje, tak to tak chci vidět...). Co provede, to možná budu zažívat a muset snášet hóóódně dlouho... U kamarádky možná jen jeden večer...
- Potom je tu hlubinné hledisko. Máme ve své psyché vnitřní obraz partnera /partnerky (anima /animu). Ten je důležitý - spojuje nás s naší větší hlubinou, s nevědomím... Vlastně nás jakýmsi způsobem vede nebo aspoň provází životem, a taky mu do značné míry dává smysl. No a toho svého vnitřního partnera si projikujeme na toho skutečného. Chtěli bychom ho v něm vidět - někdy, jindy ho třeba vůbec vidět nechceme... Někdy je ten vnitřní partner odpovědný za plnění našich přání, někdy se ho i trochu bojíme... Je tu spousta významů, které ten druhý nese, aniž by o tom na vědomé úrovni věděl on i my sami...
|
|
|
|
Mallere:
Ale to má Ješťa pravdu, že lidé co spolu i spí se k sobě chovají zpravidla trochu jinak než ti, co spolu nespí…
|
|
|
|
Tak já mám těch fází víc. První je zkoumání, poznávání, to je v něčem zajímavý, spíš mentálně, fyzicky ne moc příjemný, trvá mi, než si na kohokoliv zvyknu. Pak je to nějakou dobu dobrý, než zjistím, že je to další debil, který mi leze na nervy, s něčím vysírá, je příliš hlučný, chytrý jak rádio, chce pořád něco vařit, ptá se co budeme vařit... Pak to končí. Celý proces má obvykle 5-6 let.
To, že mu fňukáš na klíně, možná drží váš vztah pohromadě. Chovat se jinak ke kamarádovi a partnerovi je normální.
|
|
|
|
"My tedy dvere na zachod mame"
- My už naštěstí taky, i když ten otevřený byt měl taky svoje kouzlo! :-D
|
|
|
|
" v jedné domácnosti bez dveří (i těch na záchod)! "
My tedy dvere na zachod mame, ale to pritelovi nebrani, aby je oteviral a sel si se mnou povidat, kdyz ....:D
|
|
|
|
Chovas se jinak ve vztahu a mezi kamarady? Jsem v soku!:D
Jinak ja chlapy za kamarady nemam, stydim se pred nima, neumim s nima mluvit a citim se s nima spatne, radeji se bavim s holkama. Tak nemuzu soudit, jak probiha kamaradstvi s klukama.
Ale partner je proste rodina - nikdo me nevidel v horsim psychickem a fyzickem stavu nez pritel :D
Proste je to clovek, pred kterym nemusis nic skryvat, u kamaradu takova blizkost neni.
|
|
|
|
Samozřejmě, že se k partnerovi chovám jinak než k ostatním. S nikým jiným jsem nežila v jedné domácnosti bez dveří (i těch na záchod)! :-D J
|
|
|
|
“ A co teprve potom, to vůbec nebudu vědět, jak se k němu chovat, a budu tady o tom psát zpověď :-D”
Už se těšíme
|
|
|
|
Mallere:
Tak už jen to, že jsi těch vztahů měla více ukazuje, že nějak platí i to, co píšu já…
|
|
|
|
Určitě se to mění i u mě. Zrovna jsem dnes o tom přemýšlela, přijde mi, že s jedním dlouholetým kamarádem se k té hranici trochu nebezpečně blížíme. A někdy se přistihnu, že si to musím v hlavě srovnat, než zareaguju, jestli reaguju jako kamarádka nebo jako milenka. Zatím spolu nic nemáme, tak vždycky vybírám kamarádku. Ale blíží se příležitost, kdy spolu budeme pít, kdoví, co se tam stane. A co teprve potom, to vůbec nebudu vědět, jak se k němu chovat, a budu tady o tom psát zpověď :-D
|
|
|
|
Michal-222: o zamilovanost nejde. Vždyť o zamilovanosti se říká, že vydrží tak rok dva. Tak to teda dost přesluhujeme :D
Jinak popsaný vzorec je netýká jednoho mého vztahu...
|
|
|
|
Záleží, jak dlouho spolu jste.Zpravidla bývá na začátku ta romantická fáze zamilovanosti, kdy lidé dělají věci které normálně nedělávají.
Pak přijde vystřízlivění…a pak…no, když jste spolu dostatečně dlouho, tak se prostě projeví, jací jste “doopravdy”, protože člověk ze sebe nedokáže donekonečna dělat někoho jiného…a pak…vám bůh pomáhej…
|
|
|
|
Přijdou i horší věci, řekl bych…
|
|
|
|
Upřímně bych se divil, kdyby s to měla jinak. Toto považuji za naprosto přirozené. Nebudeš přeci každému ukazovat svou zranitelnost, ne? Zároveň ji ale každý potřebuje někdy ukázat a od toho je právě bezpečný přístav blízkých mezilidských vztahů.
|
|
|
|
Spíš by mi přišlo divné se chovat stejně k přítelkyni jako ke kamarádům, kolegům sousedům.
Problém bych viděl v tom, kdyby ses ve vztahu chovala naopak hůř, hrála nějaké hry, manipulovala. Ale když jsi otevřenější, upřímnější, nebojíš se ukázat i zranitelné stránky, tak to je správně. I ta žárlivost k tomu patří (v rozumné míře).
|
|
|
|
avt: Mně to asi nevadí, protože je to něco, co se děje tak nějak samo... Možná to souvisí s důvěrou, jakou mám vůči danému člověku.
Prostě vůči partnerovi si asi dovolím věci, co k jiným ne. Třeba mu rozcuchaná v županu sednu na klín a schoulím se mu do náručí :D
Trochu mi to připomnělo takovou hezkou scénu z Ďábel nosí Pradu 2 (teď jsem viděla :D), kde Meryl Streep podrazí její současná a bývalá zaměstnankyně a ona je tím dost zaskočená. A pak má takový moc hezký rozhovor se svým manželem... A je prostě úplně jiná než ta drsňačka z práce.
|
|
|
|
Co se zamyslet nad tim, jestli to vadi tobe?
Mi prijde, ze muzi ve vztahu si hraji na velke sefy, a to me velmi odrazuje. Nekdy nevim, proc s tou zenou vlastne jsou, kdyz jim pak vadi emoce, vzajemnost. Co po ni teda vlastne chteli?
|
|
|
|
Je to normální :-)
Každý hrajeme role a každá interakce má jiné vrstvy, určitě existují lidé, co mají jednu roli pro všechny, ale každý alespoň jednu má.
Tvé chování nejsi ty sama, takže bych to nevnímal nijak tragicky. :-)
|
|
|
|
35 
44 
28 