Můj pohled na lidstvo a svět je dlouhodobě velmi pesimistický. Často mám pocit, že lidská existence postrádá nějaký vyšší smysl a že jako druh jsme spíš destruktivní silou než skutečným přínosem pro planetu. Někdy se na lidstvo dívám jako na biologickou anomálii – něco, co vzniklo slepým procesem evoluce a co se nakonec obrátilo proti vlastnímu prostředí.
Právě proto jsem se rozhodl, že se nechci rozmnožovat. Nevidím v pokračování lidského rodu žádnou povinnost ani vyšší poslání. Smrt druhých ve mně někdy vyvolává zvláštní pocit klidu nebo potvrzení mého pohledu na pomíjivost existence – ne proto, že bych někomu přál utrpení, ale protože smrt vnímám jako přirozenou a nevyhnutelnou součást reality.
Navzdory tomu v běžném životě funguju normálně. Řeším práci, zabývám se investicemi, sleduji geopolitiku a snažím se orientovat ve světě, který mi často připadá chaotický a absurdní. Pořád mám emoce, pořád mě věci dokážou zasáhnout, zklamat nebo vyvolat pocit ztráty. Ve výsledku se ale nesnažím najít nějaký velký smysl života – spíš se jen snažím vytvořit si podmínky, ve kterých bude moje existence co nejvíce snesitelná.
Uvědomuji si, že takový nihilistický pohled může na mnoho lidí působit znepokojivě nebo temně. Chci ale zdůraznit, že nemám žádný záměr ubližovat ostatním. Moje názory jsou spíš výsledkem dlouhodobého přemýšlení, zkušeností a zklamání než touhy po destrukci.
Už několik let užívám nejvyšší předepsanou dávku sertralinu a zároveň se vystavuju na internetu necenzurovaným záznamům násilí, smrti a lidského utrpení. Postupem času jsem si vytvořil značnou emoční otupělost. Možná to zní chladně, ale v určitém smyslu to pro mě funguje jako obranný mechanismus po všech zklamáních, ztrátách a ranách, které jsem v životě zažil.
Nečekám od života zázraky ani velké odpovědi. Jen se snažím pokračovat dál a najít způsob, jak existovat ve světě, který mi často připadá bez hlubšího významu. |
| Real El-Fůňo Off |
 22 |
|
|
Debi