Jinak, asi jsi to špatně pochopila, piji jen po sportu.

To si nemyslím, jen mi máma říkala, že když budu mít noční, tak tam nemám chodit, kde si čepuji piva, že by mě někdo mohl nabonzovat, jak říkám i kdyby, chodím tam dřív. Takže když tam dám ty 4 piva Zubr 11 Grand, tak bych nadýchat neměl, ale budu upřímný, trochu mě to už unavuje ten alkohol, asi se na to už vykašlu.

Je to u Baťova kanálu, je tam víc druhů piv a je to nonstop. Můžeš si tam načepovat kdykoliv.

Tak já nepiju každý den, příští týden mám odpolední to nebudu pít vůbec, potom ranní, taky nebudu pít, no a potom bych měl mít noční, když mám noční, občas si pár piv dám, ale už kolem 15:00, do práce jdu až 21:30.

Jak říkám nepiji každý den, takže nejsem alkoholik.

Díky, jsem už tam 16 let a 6 měsíců, byl jsem včera mámě na oslavě, slavila 60, vypil jsem tam 11 piv, desítek, je to hodně? Kdyby ty piva byly jedenáctky, tak to bych nevypil, ale jsem už v pohodě, upřímně nemám rád oslavy, ale zase jsem se tam seznámil s jednou holkou, je o rok starší a pracuje s mámou v práci.

Firma má dlouhodobý problém, že jim odchází lidi, tak jim nezbývalo, než přidat peníze, podepisoval jsem papíry na 29 500 Kč. A to, že jsem měl 33 500 Kč, tak jsem tam měl přesčasy, pořád lepší než pracovat za 20 500 Kč, ještě nedávno jsem bral takovou almužnu.

Nechal jsem Ti vzkaz v 1265903.

hermankovy-caj@centrum.cz

Lepší za půl roku, než nikdy
A popravdě, kdybych měl na Zpovědnici nadobro zapomenout, na tebe bych kontakt měl rád.
Jsem na tom podobně, taky mám teď volno a hodně prokrastinuju. Pak to bude zase jiné.

Záleží na tobě, ale jak říkám, budu jen rád. I kdybych měl čekat na mail pár let

Sorry, já jsem roztržitej a na hygienu návštěvní knihy zapomínám schoval jsem si kopii, abych mohl zareagovat. Nemáš nějaký čistě zpovědnicový mail? Já mám na profilu, některé věci mohou být diskutovány tam

A proč jsi z té práce odešla?
Ty děti Ti nechybí?

Heleď, já si nemyslím, že autismus nutně souvisí s neschopností empatie. Na první pohled to tak asi vypadá, ale já sám třeba velmi empatický jsem, a to i afektivně. Někdy mám potíže sledovat zprávy, když tam někdo mluví o týrání dětí a tak, cítím to na sobě, tu bezmoc, to týrání, intenzivně prožívám hlavně lítost a smutek.
Na druhou stranu mám problém číst sociální situace, takové to "read the room". Problém ale není neschopnost empatie, spíš chyba překladu, problém s rozpoznáváním vzorů, a za sebe musím říct, že má schopnost číst situace se s věkem dramaticky zlepšuje, ale prostě se učím "the hard way"

Takže skutečnost, že máš soucit, autismus úplně nevylučuje. Ale ani nepotvrzuje, samozřejmě. Dlouho existoval mýtus, že autista je osoba robotická a věcná, že třeba ve vztahu žárlí, ale jakmile se dohodnete na konci vztahu, žárlit přestane, protože k tomu není důvod. Boha jeho, každý blog měl takový články, hodně diskuze se vyrojilo, když se objevil seriál Big Bang Theory, na jednu stranu fajn, díky tomu jsem zjistil, že to existuje, na druhou stranu všichni si myslejí, že aspík je něco jako Sheldon.

Mě fascinuje, jak jsme si v některých ohledech podobní, jako nějaký mytický hrdina, který se každou generaci objevuje. já zase ve dvaceti začal obsesivně jíst, vypěstoval jsem si závislost na cukru, sociální izolaci... zamknul jsem se do vzorce vstát - práce - domů - přežrat se - čučet na seriály/číst knihy - spát, a trvalo mi nějaký čas, než jsem se z toho nějak vymotal.
Stejně tak já tu diagnózu dostal půl rok před maturou, což mě zachránilo, protože čísla byla taková, že už se jimi někdo oficiálně musel zabývat.
Jak to pak dopadlo s maturitou?

Jaká byla tvá duchovní cesta? Spousta lidí, co znám, změnila pohled na život potom, co přičuchla k buddhismu. Mám taky kamarádku, která se zabývá magií (ale ne tou ezo), tyhle věci mě fascinují, a kdybych neměl tolik práce s materiálním zajištěním, chtěl bych se něčemu takovému věnovat, definuju se sice jako ateista na pokraji nihilismu, ale někdy mám pocit, že odpověď je ve změně toho, jak se na život díváme a co od něj čekáme, a že někdo na východě odpověď má, ale zda je to tao, nebo buddhismus, nebo třeba hermetismus, jo, kdo ví

PS. díky za nejedno zastání, kterého ses dopustila. Být tu sám proti úchylákům není vždycky snadné, a hlas "radikální fanatické feministky" (jejich slova), která tyhle kreatury nebetyčně sere, je mocná zbraň.

Omylem jsem si to smazal, píšu to znovu. teď už všechny ty geniální myšlenky dohromady nedám, taková ztráta!

Všechno vyčištěno, žádný strach.

Nejspíš pak má to spektrum od tebe nevím, jestli jsi, ty sama jsi tu možnost naznačila. Říká se, že se navzájem poznáme, a můžu potvrdit, že už se mi to stalo, možná bych po pár minutách měl jasno.
Vyjadřuješ se tady stejně jako naživo? Nemyslím teď autocenzuru, spíš formu, jestli číst tě zde je podobné jako slyšet tě živě.
U mě to tak určitě není. Píšu s rozvahou, ale když mluvím, občas se v tom plácám, protože myslím trochu jinak, než píšu, a vše si musím utřídit. Naživo by to bylo strašný. ryze autistický.

Jinak s absencí je to tak, že jsem se prostě nepřinutil tam jít. Sralo mě to tam, nebavilo, s nikým jsem si nerozuměl, látku, co jsem uměl chtěl, jsem uměl i bez školy, zbytek jsem se neučil bez ohledu na to, kolik pětek jsem dostal.
Taky mě štval ten režim, 45 minut vynucený pozornosti. Často, hlavně na biologii, kde se hodně psalo a vykládalo, jsem zavřel oči, sklonil se nad papírem, rukou imitoval poznámky, ruka škrábala jakýsi pseudo-těsnopis, ale bez obsahu, a já pospával a myslel si na svý věci.
Časem jsem dospěl k tomu, že nač tam chodit víc než na testy. naštěstí jsem měl skvělé učitele, hodně mi odpustili, i proto, že mi docela šla matika, bez toho bych jinak k maturitě ani nešel.
Ale žádné drama, žádný psychický problém, prostě jen nechuť tam být a touha zůstat doma, kde to znám, kde jsem v bezpečí, kde je to "moje".
Dává to smysl?

však já taky ne

Ahoj moc sem nechodim ,ale muzem se potkat treba na FB,pokud chces.

Kdysi jsem se zabýval ZEN-Budhismem. Čtu teď Tvou odpověď. Ty mě vždy něčím překvapíš.
A jedna ex tíhla k něčemu vždy spontánně. Jednou to byl místní Ježíš, podruhé církev. Mám bohaté zkušenosti s vymýtáním. Ale nejen tím.

Díky za odpvěď ohledně sudetských měst, Sorájo.
Zajímalo by mě, jak vnímáš ten zbytek - čili Karlovy Vary, Teplice, Jablonec, Opavu a Krnov. Byl bych rád, kdybys ke každému městu napsala svůj názor, pocit a zda by sis v něm (a v onom kraji) dokázala představit žít.

Šťastnej Novej rok, Sorayenko!

Ahoj. Jak bylo na večírku? Já za 16 let ve firmě byl na večírku jen jednou a to minulý rok na zimním, dost jsem tam toho vypil a na druhý den mě bolela hlava. Mě to pití už nějak nechybí, pil jsem naposledy asi před měsícem.

Je to jednoduché. Na jedné misce vah máš zdravím na druhém cigarety. Já jsem si nemohl dovolit kouřit jinak bych umřel. Tak jednoduché to bylo. Nebylo jiné cesty.

Nejhorší to samozřejmě bylo, když jsem se potom vrátil do práce. Na kuřárně to žilo. Já tam musel defakto povinně. Ale už jsem nezačal kouřit. Jen jsem nosil po kapsách čokoládky. :D

Oprava:
Kouřil jsem 18 let. Potom skončil na oddělení, kde nejde kouřit v nemocnici. A díky tomu přestal.