Pan Záhadný: Napsat na mail mi můžeš kdykoliv.
Ale co se týče mého zdraví, ani nevím, jak bych to komunikovala a když už bych to zkusila, je toho tolik a tak komplikované a těžko sdělitelné jako celek, že se mi do toho už ani moc nechce. Možná nějaké dílčí věci, co zrovna aktivněji řeším. Zrovna zítra jdu na CT.
A samozřejmě bych si se zájmem přečetla Tvé pocity, postřehy, boje případně diagnózy.
Kdybys měl chuť, můj email je tady někde nahoře a že tam jsou tři a ne jen dvě "L" víš (už mi párkrát kvůli tim Lkám email nedorazil)

Uvidíme. Ten tvůj kocůr mi připomíná jednoho, co jsme zachránili. Uměl otevírat kliky. Bastard.

Tak to je kuliočka Fanynka
Určitě u vás měla hezký život. Kočky se žel nad dvacet let nedožívají no. I lev se musí jednou navrátit do koloběhu života...
To je hezké, že máte návštěvníka A ta další jména jsou též hezká, Micka a Strakáček. Tak my měli nejdřív Timona, kterého mi dost připomíná Fanynka, tak proto jsem asi hned myslel, že je to kocour. Potom jsme měli ještě Bertu a Zrzka. Též je to vše už minulost.
Ze tvé fotky je vidět, že máš moc milý úsměv a to je velice důležitá informace.

Mám to zdravotně dost podobně, tak trochu teď nade mnou visí Damoklův meč... Takže tě dokážu pochopit. Kdyby sis o tom potřebovala popovídat, můžeme si třeba vyměnit maily a vyslechnout se navzájem... ale nenutím. Já stejně o tom mluvím furt dokola s doktory. Spíš je to nabídka pro tebe.

Jo a chci ti říct, že mě zprávy od Tebe taky těší.

Pan Záhadný: To je Fanynka
Akorát už není, je to hoodně staré foto. Přišlo mi ale, že se sem nejvíc hodí, kuliočko vypadá vtipně a je tam i kousek ze mě, ale zase ne takový, abych tam byla poznat.
Teď máme rok a půl občas na návštěvě jinou černou číču. Kikinku. Miluje naší zahradu tak moc, že k nám chtěla přesídlit. Akorát její bývalá panička s tím nesouhlasila a když jí číča zmizela, vyvěsila plakáty o její ztrátě a tak jsme Kikinku vrátili. (Moc nadšeně číča při předání nevypadala, i když pani jí očividně miluje jako vlastní dítě.) Stejně ale k nám na zahradu často chodí, chce se pomazlit, někdy celý den prospí na poduškách pod pergolou.
Jaké tři kočky jsi měl? My pak ještě Micku a Strakáčka, přičemž Strakáček byla dcera Micky

Něco dlouhodobějšího. Někdy je hůř, někdy líp… někde tu kdosi psal, že sem chodí, když je mu nejhůř. Jinak že žije v reálném světě. Tak já to mám naopak – chodím sem většinou, když je mi nejlíp, a aspoň trochu tu žiju

Hm, tak nové téma... Jak se jmenuje to kuliočko na fotce? Podle mě patříš jemu a tudíž si tě žádný kluk ani nemůže nárokovat. Já měl mimochodem v průběhu času tři kočky.

Já to mám teď úplně stejně, takže mi to vyhovuje. A copak, nějaký bacil nebo něco dlouhodobějšího?

tvůj kluk (aloeprava@email.cz): Pevně věřím, že ve skutečnosti netrpíš na takové fantazie A předpokládám, že jsem Ti právě poslala mail. (leda že mám tich kluků celý harém a ani o tom nevím)

Tohle je moje holka a jsem hrdý, že ji mám!

Pan Záhadný: Jsem pro, abychom vymysleli nové téma akorát někdy teď reaguju celkem se zpožděním, není mi moc dobře a řeším i jiné věci než Zpovědnici. Tak pokud Ti nevadí, že mi odpovědět občas trvá. Mě každopádně potěší, pokud tu ještě uvidím další zprávu od Tebe.

Já taky ne...

Bral jsem si zpět původní, takže vlastně ano, měnil jsem víckrát. Poprvé to ale bylo ještě, když jsem byl nezletilý. Když tak nad tím uvažuju, vlastně to máme tak trochu v rodině. A to tvoje je rodné?
Platí se myslím 1 až 10 tisíc... No ano, změnu jména jsem musel nahlásit na x místech. Ale dalo by se to vlastně vyřešit i elektronicky. Jen to ani v dnešní době na úřadech nepreferují, aspoň taková je moje zkušenost.

Ty jsi taky záhadná tím ale podněcuješ mou zvědavost. Když mluvíš o těch nepojmenovaných věcech a příkladech, které někdy jenom tušíš, co se ti třeba vybavuje? Ale nenutím tě, jestli to nechceš rozebírat. Můžeme klidně vymyslet i jiné téma ;)

Pan Záhadný: Ty jo, asi ne, nikdy jsem neměla na ruce dravce ani jiného ptáka.

Takže sis příjmení měnil vícekrát? Nebo ses oženila a přijal na čas jméno manželky? Vypadá to, že filozofii „meze se nekladou“ a změnu identit uplatňuješ nejen na Zpovědnici. Mně se moje současné moc nelíbí, nějak jsem se s ním nesžila. Asi by se mi víc líbilo představovat se jiným jménem. Ale řešit to už nebudu, i když mi to přijde inspirativní – že sis nechal změnit jméno, nebo jedna moje spolužačka… ta za to i platila, ale tak jednorázově pár tisíc je ještě v pohodě. Spíš myslím většinu lidí odradí všechno to zařizování s tím spojené, což nebudou jen změny dokladů, ale i obnovení různých smluv, nahlášení změny jména všude možně a tak.

Myslela jsem to i tak, a hlavně tak, jak píšeš. Plus to asi zahrnuje i další věci a příklady, ale nevím ani sama přesně, jaké všechny. Právě i že v tom sama nemám jasno a nějaké věci jen tuším, těžko se mi k tomu vyjaddřuje.

Jo, takoví mazlíčci jsou nejlepší, spolu s plastovými kytkami :D
Neměl a vlastně jsem to docela blbě napsal, myslel jsem spíš na ruce. Jako cvičeného ptáka. Jen mě to tak napadlo, když je to tvoje oblíbené zvíře. Myslím, že někde to chovatelé nabízejí návštěvníkům.

A tvoje současné příjmení se ti nelíbí?
No ono je s tím taky běhání po úřadech a když je to jen proto, že se ti tvoje současné nelíbí, tak za změnu platíš nebo by ji možná ani nemuseli uznat. Já to měl zdarma, protože jsem měnil na příjmení, které už jsem v minulosti jednou měl.

Posunout se dál ve svém myšlení, to je moc krásný přístup a myslím, že nic nevstupuje do tvého života bezdůvodně Formuluješ to zajímavým způsobem a asi chápu. Spousta lidí definuje svoje společenské postavení podle toho, jaké má auto nebo zaměstnání, na jak drahé dovolené byli atd. Jako jsou to jistě všechno užitečné věci, ale hodnotit se podle toho není zdravé. Nebo jsi to myslela jinak?

Asi tě mám za spřízněnou duši .... on film je docela nudnej a táhne se tohle je stěžejní scéna konečná

https://www.youtube.com/watch?v=CFe7qaJ2 2jA

Chápu.
On ten kolega má už tuhle nemoc zhruba deset let a tvrdí, že je nevyléčitelná.
Je mi líto, žes měla takovou smůlu a onemocněla si. Navíc v tak mladém věku (po škole).

Taky mi vykládal, že počítá s tím, že se dožije tak maximálně 50. Prý mu to ale stačí a je s tím smířený.
Teď je mu 46.
Kvůli nemoci také nezaložil rodinu, jelikož by se mu mohly narodit postižené děti.
Máš to podobně?

Jelikož to dostal i jeden kolega z práce a naprosto mu to zničilo život. Taky neví, kde to chytil, ale nyní je v invalidním důchodu.
Vnímáš to stejně jak on, že ti to onemocnění zničilo život?

Ahoj, kde ses nakazila tou borelkou?

Pan Záhadný: Ne, sokola na rameni ne. Mám akorát poštolku v pokoji.
Vypadá jako živá a to už déle, než jsem na světě
Ty jsi měl sokola na rameni, že se ptáš? Nebo nějakou podobnou bližší zkušenost s ptáky či dravci?

Tak to se mi líbí, ta změna příjmení i že jsi s tím spokojený. Já bych do toho asi šla, nemít jiné věci k řešení. Akorát pak už by ta přezdívka nebyla dobrá, když bych se tak jmenovala. A nebo možná i jo, když je to celkem časté jméno...

To jsi hezky vyjádřil s tou opravou pračky a známkama ve škole. Totiž - dá se to pochopit a jsou to dobré příklady. A uvedení příkladů je dobrá odpověď na takovou otázku. Místo aby ses zaplétal do složitých výkladů a filozofování, jak bych to asi udělala já, kdybych odpovídala první a vzala ten dotaz hodně vážně.
Já mám v hlavně nějaké věci s tím spojené, ale nedokážu to dobře formulovat, nemám to sama přesně definované, tak proto mi přijde skoro až náročné na to odpovídat. Byť tedy je to podnět k tomu posunout se někam dál ve svém myšlení... možná... pro mě je to to, co jsi uvedl, plus hodně v tom hraje roli ego, totiž u věcí bez přesahu jde o náš pocit důležitosti a to ještě takový, který byl zformován společenskými stereotypy a může být i naším otrokářem. Rozhodování je pak ovlivněno porovnáváním, zbytečným hodnocením dobré-špatné a tak. Ale to už se v tom sama úplně ztrácím...

Měla jsi někdy sokola na rameni?
S tou změnou příjmení mohu říct to, že jsem sám v dospělosti příjmení měnil a jsem s tím spokojený. Očividně to měnění identit praktikuju nejen na Zpovědnici, když tak nad tím přemýšlím :D
Orel ne, to je krycí jméno pro špióny...

Hele moje přezdívky někdy asi můžou být i kreativní, ale většinou do té kolonky píšu hovadiny. Profil zkoušel už asi pětkrát, ale nikdy mi to nevydrželo.

No tak třeba oprava pračky, to aby děti měly dobrý známky atd. Teď už se tomu ale nevyhneš a prozraď mi, co si pod tím představuješ ty

Pan Záhadný: Tak sokol je krásný pták a dalo by se určitě říct že i můj hodně oblíbený, ale na začátku jeho větší oblíbenosti asi bylo zčásti tohle jméno v ženském rodě (to Sokolová). To jsem si nevymyslela z čistého nebe teď, já už dřív přemýšlela, že by se mi líbilo se takhle jmenovat. Klidně i přejmenovat se.
Zase ale to příjmení se mi taky tak líbí i díky tomu, že v něm hraje první roli sokol. Ten působí vznešeně a evokuje svobodu. A je mi sympatičtější než třeba orel, asi proto, že menší a tím jakoby (v mých očích) méně okázalý. Jsou i jiná úžasná zvířata, a hezká zvířecí příjmení, ale málokteré na mě působí v ženském tvaru tak dobře a zároveň je celkem běžné.

Jsem ráda, že se Ti ty přezdívky líbí. Škoda, že nemohu zhodnotit nějaké Tvé. U Tebe by většina asi nebyla jen v Tvé hlavě, ale i jsi je někdy použil, zase ale hádám, že většina se u Tebe neohřála dlouho. O tom psát tu pod stálým registrovaným nickem jsi nepřemýšlel? Nebo to už děláš? Nebo jsi to vyzkoušel a už se Ti nechce?

No právě, když jde o přesah, vyvstávají nové a nové otázky ohledně toho, jak co vnímáme, co pro nás které slovo znamená.
Co si představuješ pod pojmem "běžné věci bez přesahu" Ty? (Ano, nechtělo se mi teď hlouběji zamýšlet a rozepisovat, tak jsem to hodila na Tebe )