//Nejsi Ty mé dvojče z jiné dimenze, jako měli v Trpaslíkovi, kde místo kluků byly holky a místo kocoura byl pes? //
Paralelní vesmír? Možná skoro, ale musel bys být chorobnej gamer, což nejsi.

Air Afganistan a kinder vajíčko jsou z toho výčtu TOP. :D :D :D

ehm... jen pro případ, že by to pro tebe bylo "no go" téma, tak dodávám:

Nejsem antisemita ani antinic - těžko bys asi hledal benevolentnější a méně zaujatou osobu, než jsem já (a to v jakémkoliv kontextu). Ale mám slabost pro černý, leckdy i hodně černý, popřípadě i morbidní humor.

Zajímavé je, že spoustě lidí to nejde efektivně odlišovat (žert od opravdového problému) a leckdy se domnívají, že dělat si z něčeho specifického legraci znamená podporovat ten a ten nešvar. Nedávno tu bylo téma o vtipech o znásilnění. A nekteré ty reakce mě překvapily.

Sama nechápu, proč na tyhle věci nejsem přecitlivělá, jelikož jsem empatik non plus ultra. Ale když vidím dobrý vtip (nebo příležitost nějaký udělat), nemůžu si pomoct prostě mě to pobaví.

Genmaichu si pamatuju! Jeden expřítel mi spoustu podobných čajů představil. A po letech mi už jakožto jen kamarád dal část právě té kukichy, kterou si objednal (byla nějaká extrémně kvalitní a drahá) - měla jsem to asi na 5 seancí s 2-3x louhováním, ale byla vynikající. Jinou jsem doposud nezkusila.

Každopádně i "prostý" gunpowder nebo klasická sencha neurazí, ale nesmí to být směsi z obchoďáku. Nejlepší je kupovat v čajovnách, nebo objednávat skrze internet. Už je to ale dlouho, co jsem se napila kvalitního dobrého čaje... Možná bych to měla oprášit. Ale obecně ty začmouzené čaje mi nejedou. Podobně jako smokey whisky (bráška je vášnivý sběratel/milovník whisky, ale tyhle jeho exempláře mě nikdy neuchvátily, lhostejno, kolik byla cena za lahev :D)

//Teď tady taky budu za vyvrhela. Mezi antiislamisty jsem se zastal muslimů a kritizoval křesťany :D // a toho mého minirejpanečku do těch žiďáků sis nevšiml?

Takže tys dělal až takhle s těžkými váhami? :O Popisuješ už celkem extrémy... Existuje vůbec ideální případ, ve kterém by tímhle stylem ty klouby netrpěly? Ono se právě říká, že poškozené kloubní lůžko už nespravíš. Ale tolik do toho nevidím.

K těm čajům... Znáš kukichu?

A v křížkovách, co jsou lehko k dostání někdy najdeš i dvě totožná slova, která se prolínají... Není to kdovíjaká raketová věda, dělají to holt strojově. Jestli to dříve bývalo lepší, to je na pováženou. Já si spíš myslím, že my jsme bývali méně nároční a méně znalí.

(rozhodla jsem se, že se nakonec aspoň do toho nádobí pustím, ale stále jsem na příjmu)

Tak to je celkem nálož...

To zvonění v uších, nemůže to být způsobené jinými léky nebo jejich kombinací?
Každopádně i pár těch chronických neduhů máme společných, ačkoliv mě trápily v dětství a postupem času to vymizelo (migrény, astma/alergie). Já do toho jako teenager měla i skoliózu páteře (a stále mám, samozřejmě), takže jsem jako idiot chodila s plastovým korzetem ve věku, kdy je to asi nejméně žádoucí.

Dva roky zpátky jsem se cítila jako zbitej pes kvůli únavové zlomenině krčku stehenní kosti, na kterou se přišlo pozdě, takže jsem byla přes rok prakticky nepohyblivá... Ale jak to tak čtu od tebe, může být i hůř. :/ Z čeho máš ty potíže s chrupavkami?

Btw. Nemohla jsem si nevšimnout tvé zmínky o zálibě v křížovkách a vodních dýmkách. Co se vodnice týče, ta už mi mnoho let leží ve špajzce,ale dřív to bývala oblíbená odpočinková činnost ke kvalitnímu čaji. A ty křížovky. Sudoku sice ne, ani osmisměrky mě nebaví, ale křížovky potěší vždycky. Ačkoliv otázky stylu "sídlo v Barmě" nic moc, ale mám ráda výzvy.

Dřív jsem ráda chodila se psem po ránu na zahradu a u kávy si luštila knížku křížovek, co jsem koupila v trafice.

No... Tak na tom budeme podobně.
Já mám extrémně lehký spánek, všechno mě hned probudí. O tom, když vím, že někam budu muset vstávat ani nemluvě, to je vyloženě jako za trest. Já jsem na spánek žádné léky nikdy nebrala a ráda bych se toho vyvarovala - spíš přemýšlím, jak si ten žvot vybalancovat, aby se pořešilo i to spaní. Nějak to jít musí, ale u sebe vím, že absence jakéhokoliv režimu je přímá cesta do krtkování a nepříjemných stavů.

Tak mě napadlo, nepomohla by tobě změna té medikace, nebo úprava dávkování? Takhle to asi nemá vypadat, když ty léky fungují, jak mají.

K tomu, k čemu se uchylují v argumentaci někteří lidé... Připomnělo mi to denní chleba od mámy, když jsem byla v pubertě: Ty máš na všechno odpověď, co?" Jak už jsem psala předtím, byl to jen takový brainstorming a snaha o pochopení. Myslím si, že nijak nezdravě si to k tělu nepřipouštím, jen to zkrátka jednoho tu a tam zaskočí, když to čeká nejméně.

Já jsem taky ráda, že jsem tě tu našla a mám díky tomu inteligentního souznícího ZP kamaráda, se kterým i najdu společné slovo. Stejně tak jsem ráda za Veelu, jenže ta sem chodí už jen spíše sporadicky. A to, jak kdo na koho působí - nějaké sympatie či antipatie budou asi přirozené. Někdy si lidé sednou, jindy ne.

Abychom ale nezůstávali jen u MASHe, na dešek jsem si zase na spaní pustila všechny série Trpaslíka. U toho se taky usíná bezvadně.

To je právě to - arogantní nebo povýšený člověk nebude chtít sestoupit z pomyslného "piedestalu", aby se dozvěděl něco nového, nebo se přiučil. Mně tohle problém nedělá, naopak to mám ráda. Ale na to pak musí existovat z druhé strany argumenty nebo cokoliv, co nezahrnuje jen jednu uštěpačnou větu.

Jinak co se té oblíbenosti týče, moc ponětí o tom nemám. S pár lidmi si tu sednu, jiným vyloženě lezu krkem. Tak to ale bude mít každý. Tady je ale pro spoustu jedinců leckdy hřích dát najevo, že nějaký názor máš a umíš ho kloudně popsat.

Takže... chápu to správně, že máš taky problémy se spánkem?

Tak jsem včera taky nakonec usnout nemohla, podařilo se mi to až okolo třetí ráno.

Každopádně jsem přemýšlela nad založením novou diskuze, ale pak jsem si řekla, že se na názor zeptám nejdřív tebe. Pokecala bych si o tom i s Veelou, jenže s tou se uvidím až za týden a akutálně mi to hlodá v hlavě.

Na své konto jsem si tu už od více lidí přečetla, že jsem "přechytralá". Totéž mi prakticky říkaly děcka na základce. Já teď přemýšlím nad tím, co to vlastně má být a jaká je definice toho. Často to bývá spojování i s nějakou pomyslnou arogancí.

Zkoušela jsem si o tom něco hledat a dočetla jsem se, že v tom často bývá závist nebo nějaký vlastní pocit nejistoty, když narazíš na někoho, kdo prostě často přemýšlí k věci a nějakým způsobem mu to pálí.

Já sama mám odjakživa sebevědomí na bodu mrazu, ale chytří lidé mi prostě vždy byli sympatičtí a moc ráda čtu či poslouchám názory lidí, co mi mohou dát něco k dobru. I když si v ten moment řeknu, že taková bedna, jako ten člověk nikdy nebudu, nevyvolává to ve mně žádnou zášť a potřebu toho člověka shazovat s tím, že ze sebe dělá přemoudřelého, apod (tak, jako to občas vídáme tady)

Já si navíc nemyslím, že bych byla bůhvíco, spíš mi připadá, že sposutě lidí přijde, že si to myslím já o sobě - a soudí podle toho, jak se vyjadřuju. Ano, teď jde o řešení voloviny v podstatě, ale vrtá mi to hlavou. Já obecně hodně ráda přemýšlím nad důvody věcí a pohnutkami lidí.

Co si o tom myslíš ty?

Tak ty houby, co jsem naposled zažila já, to byl zhruba přelom sprna a září. A navíc v lokalitě, kde je nikdo nesbíral. Takže sice dosáhly rozměrů nukleárních hovádek, ale už si na nich začali pochutnávat ti menší a rychlejší.

Chodíš i na borůvky a ostružiny? Mě vždycky tyhle kratochvíle bavily, jenže je mi stále záhadou, jak se do toho dokope člověk sám od sebe.

Já si myslím, že "dřív reagoval pružněji" znamená i to, že se tehdá jeden moc ohlížel na to, že by se to tak mělo, že... ovšemže. Mimo jiné, samozřejmě. Já budu každopádně ta poslední, co by tě do nějaké konverzace nutila. Naopak se mi líbí, že to máme stejně a nenastane žádné drama z toho, když se jeden či druhý pár dní neozve. Tak je to podle mě fajn.

A k těm depresím:
Komunikuj, když a pokud budeš chtít. Pro ty případy, kdy by ti nebylo zrovna do skoku a zpěvu a potřeboval by ses vypsat, piš na mail: slyanssun@gmail.com - ten je můj primární pro důležité věci. Ten zpovědnicovej mám pro náhodné lidi a moc často ho nekontroluju.

Tím to dnes uzavírám, jdu si pustit seriál a u toho usnout.

Krásné velké hřiby... Poslední má zkušenost, kdy jsem byla nadšená z nálezu, dopadla tak, že většina toho vypadala navenek parádně, ale byla prolezlá červy. Byly toho tehdá dva koše, ale v pohodě byly jen ty malé, nebo středně velké. Cokoliv nadměrného už bylo prožrané.

A s václavkami jsi mi připomněl houbové řízky... To jsem jedla naposled jako dítě a bývalo to super. Smaženici jsem teda moc nemusela, ale ty obalované václavky bývaly mňamka.

Tím pádem mi to nedá a navrhnu ještě jednu věc... Co aspoň případně mailovou korespondenci?

Ne, že tady by to bylo špatné (jsem i pro obojí naráz, to není žádný problém ) ale jelikož ty konverzace tu jsou veřejné, jeden by si mohl leckdy připadat jak v teráriu. Opět záleží na tobě - pokud jen ZP, tak jen ZP. Ale kdyby došlo na nějaká soukromnější témata o trápeních apod, možná by to bylo rozumnější soukromě.

Každopádně jak vidíš, budeme v tomhle oba podobní flákači, co zkrátka v klidu nechají ostatní čekat, dokud prostě nebude to správné rozpoložení - tím spíš nebudeme muset řešit, že a proč druhý neodpovídá, a podobné blbiny.

A teda plus za výčet toho, cos všechno udělal... Já jsem dneska prokrastinovala u hry Baldur's Gate 2, prakticky celej den Akorát s čistým svědomím, bo navařeno a uklizeno mám, takže by mohlo být i hůř. -.- Ale zítra mě to zas čeká.

A moc díky za to, že mi rozumíš a oceňuješ to, o co se tu škobrtavě pokouším. Hodně pro mě znamená to, když člověk vidí skrze předsudky a další bordel a zkrátka nehledá ve věcech složitosti.

Co se těch hub týče... Vzhledem k těm chcancům poslední dobou to musí být pořádná úroda. Někdy bych takhle ráda vytáhla ven psa, nechala proběhnout, ale je to pořád riziko kvůli zvěři, myslivcům, dalším pejskařům. Ale to chození do lesa mi taky chybí... Místo toho ale sedím doma a hraju RPGčka, které miluju.

Jak ses k tomu dokopal?

Já na to naše hláškování myslím co den, ale jsem v tomhle ohledu hrozná. Až takhle hrozná, abys to pochopil:

https://imgur.com/nXdr6KE
(screenshot z dnešního dne)

Někdy mám dny, kdy nechci absolutně nijak konverzovat, komunikovat, nic (to se netýká veřejných diskuzí, ale těch soukromých). Rodiče a blízcí už mě naštěstí znají a vědí to. Není to nic o tom, že bych si s nimi neměla co říct, nebo s nimi ráda netrávila čas, ale jsem opravdu solitary man a na to, aby se vykecávalo, musí v mém případě být správná nálada a rozpoložení.

Dneska jsem si už taky k večeru dělala výčet, komu všemu se musím ozvat a tys byl na prvním místě, bo jsi mi odepsal jako poslední (a rodiče volali oba dvakrát až dnes ) Chci tím jen říct, že prostě někdy může trvat, než se ozvu - šla bych jinak sama proti sobě a byl by z toho mus. A vím, že tobě to neva. Ale vážím si tě natolik, abych ti toto napsala a sdělila sama za sebe a napřímo.

No to snad ne... teď ses proklel.

Ten velký červený pták s růžovýma nohama? Nebo jak to říkali...

A to další mi zase připomnělo:
Henry: ,,A toto je moje oblíbené: Polovina rodiny mrtvá, polovina těhotná." xDDD

A jo, to byl ten špionážní díl, taky sranda. :D A koukám, že tebe obecně baví, když někomu spadnou saze do ksichtu. Za mě ještě z dílu "Drahý Sigmunde", který byl prakticky od Sidneyho... Když Potterovi natřeli kolomazem ty okálry z dalekohledu a on pak vymdal jako míval, Radar z toho měl záchvat smíchu a já napoprvé seriózně taky.

A teď nevím, zda už jsem ti psala o tom "Dnes večer promítáme" dílu, jak všichni sledují film "Má drahá Clementine". Možná jde o můj úplně nej nej nej díl vůbec. Nabité hláškama a pozitivní energií, vždycky mi to zvedne náladu.

Zatím jen v rychlosti k tomu tématu o nevyřčeném:

Řekněme to tak, že jde o velice starou historii a o zaujaté lidi z určitého důvodu.
Představ si chlapa, který je můj expřítel (z mého rozhodnutí) a stále o mě stojí, a holku, která je naše společná, avšak do něho platonicky zamilovaná kamarádka ve friendzone. A třetího člověka, se kterým jsem v oné době byla ve vztahu. A teď nás čtyři na jedné vícedenní akci s představou, co všechno se může podělat. Víc asi už psát netřeba, bo ti došlo, že se toho podělala kupa.

Ale je faktem, že i když je to už mnoho let, co se tyhle šarády odehrály, tak mě stejně jednou za čas napadne, proč se někteří chovají jak malé děti a jsou prostě odhodlaní držet si zášť, přičemž druhé straně prostor se alespoň vyjádřit nedají.

Ke zbytku ve vzkazníku později.

Charles: ,,Žádná bašta, ale mistrovské kousky kulinářského umění."
Hawkeye: ,,Paštika?"
Charles: ,,To není paštika, ale paté de foie gras".
BJ: ,,Já znával Pattyho Defoigra, ale tohle není on."

To se nemusíš omlouvat, však to byl jen návrh.

Hele mizím už spát, ale ráda bych s tebou někdy pokecala hlasově. Štve mě, že takhle nestíhám všechno a při rozmluvě to jde rychleji a plynuleji.

Vzhledem k tomu, kolik společných slov najdeme jen v rámci MASHe, se mi to jeví i jako výhodná věc. Pokud s tím tedy ty nemáš problém a používáš nějaké komunikační appky, mohli bychom se případně domluvit skrze mail. A třeba si jednou za čas udělat kecací seanci.

To zní jako dobrá potenciální spolupráce. Takového spolubydlícího mít by byla balada. Za mě je jaro a podzim neutrální čas, ale podzim je mi bližší.

Mám ráda podmračené větrné dny, ale zároveň mám ráda květoucí přírodu, to zas překvapivě na podzim není. -.- A jaro často hodně rychle a plynule přejde v potutelné otravné léto s přehnaným teplíčkem, takže si jeden ani neužije těch normálních stabilních teplot, kdy není ani moc teplo a ani vyloženě frišno.

Jinak to nerespektování autorit a zvláště v těchhle podmínkách naprosto chápu. Jenže Hawkeye je v lecčem fakt jak malé dítě, moc se nechá unášet svými hodnotami a moc dává najevo svůj nesouhlas i v momentech, kdy se to opravdu nehodí a an i by mu to do karet nehrálo...

Vybavila jsem si další smutný díl, ten s tou americko-korejsou holčičkou, co nechala nějaká korejka v táboře a pak doktory vzbudil její pláč. A pak se řešilo, co s dítětem dělat dál. Šokující je, že nic z toho, co se tam popisovalo nebylo vymyšlené.

Jinak já mám teď rozečtenou i jednu knížku od české autorky, která se vydala do Koreje, aby napsala o tom, jak ten režim fungoval a funguje v KLDR. Ta knížka je prakticky psaná formou rozhovoru s autorkou a různými lidmi z Koreje, kteří popisují, jak vypadá či vypadal jejich standard. Je to neskutečné, když to člověk srovná s naším režimem tady.