Ahoj Hodislavo,

děkuji za rozsáhlou odpověď a možná už začínám chápat, jak to myslíš a v čem se rozcházíme.

Samozřejmě, nikdo nemá "de-jure" žádné povinnosti vůči svému partnerovi, nebo partnerce.
Z pohledu zákona nelze vymáhat úklid, placení domácnosti, cokoliv dalšího. Ani po ženě, ani po muži.
Oba se mohou na vše vykašlat a společně shnít pod mostem...

Já ale vztah neberu z pohledu zákonných povinností, beru ho spíše z pohledu zodpovědnosti vůči sobě, i svému protějšku.
Sice jsem už řadu let ženatý, což mi dává určité povinnosti i z pohledu zákona, jak píšeš, ale pro mě není rozdíl
v tom, jak vnímám vztah nyní, a jak jsem ho vnímal dříve (respektive, vnímám ho jinak, ale ne kvůli svatbě, ale kvůli
tomu, že máme dítě).

Myslím si, že každý vztah zavazuje. Osobně je pro mě oddací list jenom papír, samozřejmě změnil vztah s mojí partnerkou z pohledu
zákona, ale ne z pohledu osobního.

Vnímám zkrátka partnerství jako vztah, který vždycky zavazuje a o který se nemůže snažit jenom jeden (v tom se ostatně shodujeme).

Ale osobně vnímám takový závazek i jako věc, ze které vyplývají povinnosti.

Samozřejmě, nejde o povinnost z pohledu legislativy, ale jde o přirozenou povinnost vůči svému partnerovi / partnerce.
Jde o povinnosti, které oba partneři musí plnit, aby vztah mohl fungovat. Jde o povinnosti, které plynou z jejich přání
být ve vztahu. Jde zkrátka o věci, které se musí udělat / dělat, pokud má vztah fungovat.

Ano, ani jeden z nich nemá povinnost ve vztahu být, ale pokud v něm je, nemůže parazitovat.
Nejde o to, aby oba dávali do vztahu 50:50, tak to nebývá. Jde o to, aby se oba o vztah snažili, jinak nemá smysl.

Co se týká nátlaku "já živím, a Ty vař". Takhle ale přece rozdělení rolí funguje. Jeden z partnerů tráví celý den v práci, a druhý
by se měl postarat o domácnost. Na tomto očekávání nevidím nic špatného, jde o jednu z forem rozdělení rolí.
Tím samozřejmě netvrdím, že když se živitel vrátí z práce, tak nemůže doma pomoci. Ale je releantní, když očekává, že po návratu
bude mít uvařeno a nebude doma bordel. Je to ale vždycky hodně individuální, snad chápeš, co se tím snažím říci.

Nemyslím si, že by se autor domáhal nějakých práv. Podle mě vidí, že mu jeho partnerka kálí na hlavu a on jen hledá řešení.
Ptá se, co si o jeho situaci myslí jiní lidé - v zásadě přesně naplňuje původní účel Zpovědnice.

Proč s ní je, to je otázkou. Možná ji má rád a doufá, že se začne chovat jako partnerka.
Je to naivní, ale láska zaslepuje a dává falešné naděje.
Podívej se do té diskuse, včera jsem mu radil, ať ji pustí k vodě a najde si někoho lepšího. V tom se spolu také shodneme.

Zdraví Lovec incelů

A nemáš vůbec zač.

Ahoj Hodislavo,

promiň za prodlevu, ale nejsem na ZP každý den, nebo týden.

Počkej, takže on všechno platí, a ještě má platit za uklízečku, protože je jeho přítelkyně líná?
Takže, abych si to rekapituloval. On ji živí, vykonává i domácí práce, a ona doma neudělá ani prd, protože
ji to nebaví. A on by to měl vyřešit tím, že bude vynakládat ještě více peněz, aby nemusela nic dělat.
Pořádek doma se dá zjednat tak, že to uklidí uklízečka (a kdo ji bude platit?).
Takže, slečna si bude studovat, doma nehne ani prstem, a on ji za to bude živit, a zajistí jak chod domácnosti, tak i veškeré finance.
Chtěl jsem napsat "To si děláš srandu?", ale musím napsat "To si děláš PRDEL???"
Neměl by být vztah o reciprocitě?

Ale ok, třeba něco nevidím. Opět se vracím ke své otázce. Co do vztahu dává ona?

Dává do vztahu to, že si zajde ke kadeřníkovi a nalakuje si nehty?
Na tom chce stavět vztah?

Jak se říká, podle sebe soudím tebe. I Ty se ve vztahu chováš jako zbytečný lempl?

Ten člověk psal o vztahu, nikoliv o tom, že si platí šlapku (nebo zlatokopku, to je podle mě synonymum).
A pokud je člověk ve vztahu, má právo očekávat, že když dává, bude i dostávat.

Ahoj, měla by jsi zájem o testování mobilní aplikace Zpovědnice? Pokud ano, prosím napiš mi...

Díky za připomenutí Trainspottingu, ten film jsem neviděl ani nepamatuju. Miluju hlavně ten emotivní konec, když jim lohne prachy a zmizí.

Nečekám

ps: kdyby mi nepsala Soraya do profilu, tak bych to tak nechal. Tvl ale jodpověď jestli mi je odhadem 25 a hledám sám sebe.... Třeba si jen v klidu sednu a přemýšlím.

pppps: Guláš umím lepší

A tak schválně 1267740

Mě to nevadilo napsat podruhé. A není za tím nějakej zlostnej původ. Není snad opakování matka moudrosti?

Ok. Smazáno.

btw: věk 69 byl docela oblíbenej v roce 2006. Ale nečekám, že bys to vzala v potaz

Reaguji jen proto, že reaguji. Protože vůbec nechápu obsah sdělení. Ale to je jen vysvětlení. Ne samostatná žádost o vysvětlení. Mně je to vlastně jedno.

Jsem se nad tím trošku zamyslel a věř nebo nevěř, ale k mé práci vlastně taky! Né, za to se omlouvám. Já nevím, jestli to je mnou nebo těma lidma, ale přijde mi, že nikdo nechápe šárkasmus. Včera jsem napsal statusík o Zlatým Dušínovi a většina diskutujících tam nominovala jsembarvu, která je hodná doopravdy...

To určitě je. Naši jsou docela rádi, že nebude na poli tolik sucho. Jsem byl před pár týdny sadit brambory a jak jsem nebyl po letech zvyklej, tak jsem sotva chodil. Měšťák, no Teď jak jsem se s nimi bavil, tak to docela vítali už předem.

Jj. Ať dobře dopadne

Počasí je na dvě věci, to ja fakt.

Ahoj. Co děláš, že mkáš službu, pokud se smím zeptat? Nechci ale z tebe páčit něco osobního pokud nechceš

Tahle Čapkova myšlenka je silná, ale dá se proti ní postavit několik rozumných protiargumentů:

**1) Kdyby lidé mluvili jen o tom, co „vědí“, zastavil by se pokrok**
Mnoho poznání vzniká právě tím, že lidé mluví o hypotézách, domněnkách a nejistotách. Věda, filozofie i technologie stojí na tom, že se nejdřív „mluví o tom, co ještě není jisté“, testuje se to a postupně ověřuje. Kdyby se čekalo na stoprocentní jistotu, většina objevů by vůbec nevznikla.

**2) Jazyk není jen nástroj pro sdělování jistot, ale i pro myšlení**
Lidé často nevědí něco přesně, ale teprve tím, že o tom mluví, si myšlenku ujasňují. Řeč není jen „výstup vědění“, ale i jeho tvorba. Bez možnosti vyjadřovat nehotové myšlenky by se intelektuální rozvoj výrazně omezil.

**3) „Vědět“ není ostrá hranice**
Co přesně znamená „vědět“? V běžném životě pracujeme s pravděpodobnostmi, zkušeností a odhady. Pokud by se přísně vyžadovalo absolutní vědění, skoro nikdo by neměl co říct ani v jednoduchých situacích.

**4) Ticho by nebylo jen „čistota“, ale i ztráta sociálního života**
Velká část lidské komunikace není o faktech, ale o sdílení, vztazích, emocích, humoru, identitě. Tyto věci nejsou „vědění“ v úzkém smyslu, ale přesto jsou pro společnost zásadní. Ticho by tedy nebylo jen „méně hluku“, ale i méně lidskosti.

**5) Riziko elitářství vědění**
Takový princip by mohl vést k tomu, že by „směli mluvit“ jen odborníci nebo lidé s ověřenou znalostí. To by sice snížilo množství nesmyslů, ale zároveň by to omezilo svobodu projevu a pluralitu názorů, což je pro společnost problematické.

**Shrnutí:**
Čapkova myšlenka trefně kritizuje lehkovážné sebevědomé mluvení bez znalostí, ale jako obecné pravidlo by vedla k tichu, které by ochromilo nejen hloupost, ale i učení, kreativitu a mezilidský život.

Joo, já vím, chtěla jsem napsat Kameňák, nwm proč jsem napsala Slunce seno

Čajda Hóďo! Jeden kamarád mě chtěl poškádlit a tak v diskusi označil moje zprávy adresované tobě za dotěrné dolézání. Nejdřív jsem mu chtěl zkopat prdel, ale čím déle o tom uvažuji, tím více to do sebe vše zapadá. On má pravdu – já jsem holkám odpornej a ani po padesátce se na tom nic nemění. Asi jsem se nechal příliš unést zkušeností, kdy mi několik výrazně starších žen říkalo věci ve stylu, že po mně holky musejí letět, a na základě této zkušenosti ti udělal nevhodný návrh. Jsem trapák, já vím. Tímto se omlouvám a slibuji, že ti více psát nebudu, ledaže bys mě sama oslovila. Plamínek není kompenzace, chci jím ocenit tvůj nadhled a rozumné vystupování vůči zdejším extrémům (včetně mě).